Minimální preventivní program

            Minimální preventivní program je školní plán, osnova, do které vedení školy a školní preventista, kterou je na naší škole paní učitelka PhDr. Katarína Počepická, zahrnuje akce, projekty a aktivity, prostřednictvím kterých chceme preventivně působit na žáky, aby u nich pokud možno nedocházelo k projevům rizikového chování ani ve škole, ani mimo ni.

            Ve 2. třídách probíhá celoročně preventivní program Policie ČR Ajaxův zápisník, který společně s policisty zajišťují třídní učitelky. Žáci v předtištěném zápisníku vyplňují připravené úkoly rozplánované na každý měsíc školního roku a diskutují o nich.

            Pro žáky 4. a 5. tříd pravidelně zajišťujeme dvouhodinový kurz zdravého životního stylu, který vede zkušená lektorka z externí agentury FILIA za přítomnosti třídní učitelky. Kurz klade důraz na pozitivní hodnoty člověka a jejich zachování.            

            Pro žáky 6. a 7. tříd zajišťujeme každoročně 1 kurz prevence před sociálně-patologickými jevy v rozsahu čtyř vyučovacích hodin. Kurzy vede pí uč. PhDr. Katarína Počepická, která je zároveň i vyučující předmětů výchova ke zdraví a výchova k občanství. Kurzy jsou zaměřené na problematiku vztahů mezi žáky, šikanu, kouření, alkoholismus aj.

            Výuka sexuální výchovy a protidrogové prevence je v ZŠ Kuncova zajišťována tradičně již od školního roku 1997/1998, a to formou nadstandardních kurzů pro žáky 8. a 9. tříd. Žáci 8. ročníku mají během školního roku dva kurzy vždy po 6 hodinách, žáci 9. ročníku kurz jeden.

            Škola si vždy předem vyžádá od rodičů písemný souhlas, neboť jsou kromě drogové problematiky probírána i citlivá témata ze sexuální výchovy. Cílem kurzů je především formování postojů mladých lidí a ne jen pouhé předávání informací. Žák získává i dovednost správně zacházet s kondomem, je informován o dalších metodách antikoncepce i riziku přenosu pohlavních chorob s podrobnějším zaměřením na nemoc AIDS. Výuku zajišťuje ředitel školy PaedDr. Pavel Petrnoušek, který je pro uvedenou problematiku respektovaným odborníkem.

            Dokladem nadstandardní aktivity školy v oblasti sexuální výchovy je vytvoření edukativní videokazety Dospívání a menstruace, která byla natočena s ředitelem školy a žáky ZŠ Kuncova v roce 2000. Na výstavě Schola Nova byla kazeta oceněna 1. místem a firmou Johnson&Johnson bezplatně distribuována do škol v České republice a nakonec i v zahraničí.

            V roce 2009 byl ředitel školy pozván pracovníky ministerstva školství ke spolupráci na vytvoření Doporučení k realizaci sexuální výchovy na základních školách v ČR a příručce pro učitele Sexuální výchova – vybraná témata. Oba materiály, které jsou nepovinné, vyšly na jaře roku 2010 a můžete ja nalézt na našich stránkách.

            ZŠ Kuncova spolupracuje se Společností pro plánování rodiny a sexuální výchovu, Českou společností AIDS pomoc a Domem světla při zajišťování informační kampaně Červená stužka, která je spojena s finanční sbírkou. Akce Červená stužka je Součástí světového Dne boje proti AIDS, který připadá na 1. prosinec. Žáci 9. ročníku naší školy se letos již popáté osobně zapojí do této osvětové akce. Na různých místech naší městské části Prahy 13 bude několik vybraných deváťáků nabízet našim spoluobčanům informační letáky, ale i odznaky symbolizující solidaritu s těmi, kteří potřebují pomoc a lidskou spoluúčast. Odznak si můžete zakoupit za minimálních 20,- Kč. Výtěžek sbírky je používán na provoz Domu světla, který zajišťuje bezplatné anonymní testování na HIV infekci, přednášky a besedy, poradenskou činnost aj. Zapojení žáků do akce Červená stužka je součástí preventivního programu naší školy.

            Akci Červená stužka jedenkrát za dva roky předchází výchovně vzdělávací soutěžní pořad Hrou proti AIDS, který pro naše žáky 8. a 9. tříd lektorsky zajišťují odborníci ze Státního zdravotního ústavu Praha. Program je pro naši školu vždy zdarma jako ocenění koncepčně zajišťované preventivní práce našich učitelů s žáky, kteří při programu projevují velké odborné znalosti, toleranci, pochopení a empatii.

Výuka sexuální výchovy

Výuka sexuální výchovy je v Základní škole, Praha 13, Kuncova 1580 zajišťována pravidelně již od školního roku 1997/1998. Nejdříve byla vyučována formou nadstandardních kurzů pro žáky 8. a 9. tříd, kdy doplňovala témata z rodinné a občanské výchovy. Dnes kurzy rozšiřují především témata předmětů Výchova ke zdraví, Biologie a Výchova k občanství. Zároveň během dalších let byla sexuální problematika přiřazována i do nižších ročníků a k dalším předmětům. V současnosti je sexuální výchova v ZŠ Kuncova zařazena do jejího školního vzdělávacího programu KUSTOD jako průřezové téma od 1. do 9. ročníku a má komplexní charakter. Sexuální výchova je ve škole chápána jako mezipředmětová disciplína, která je přičleňována k tématům, jež jsou povinnou součástí školních vzdělávacích programů: vztahy v rodině, pocit bezpečí, vrstevnické vztahy, komunikace mezi lidmi, důvěra, láska, přátelství, člověk, lidské tělo atd., které jsou obsaženy v předmětech prvouka, přírodověda, výchova ke zdraví, výchova k občanství, biologie, tělesná výchova, etická výchova aj. Sexuální výchova v ZŠ Kuncova na tyto předměty navazuje, vychází z nich, uvádí věci do souvislostí a vždy respektuje věkové zvláštnosti dětí. Kurzy sexuální výchovy jsou ale stále základní formou sexuální osvěty, kterou škola tradičně realizuje. Žáci 8. ročníku mají během školního roku dva kurzy vždy po 6 hodinách, žáci 9. ročníku kurz jeden. Při prvním kurzu jsou dívky a chlapci 8. ročníku rozděleni zvlášť do samostatných skupin, teprve na druhém respektive třetím kurzu pracují společně. Škola si vždy předem vyžádá od rodičů písemný souhlas s ohledem na citlivost témat sexuální výchovy. Cílem kurzů je především formování postojů mladých lidí a ne jen pouhé předávání informací. Žák získává i dovednost správně zacházet s kondomem, je informován o dalších metodách antikoncepce i riziku přenosu pohlavních chorob s podrobnějším zaměřením na nemoc AIDS. Kurzy probíhají v atmosféře vzájemné důvěry, respektu, pohody, otevřenosti a mají svá jasná a společně schválená pravidla. Jedním z nich je, že nikdo nemusí odpovídat nebo se zapojovat do aktivit, které mu připadají příliš intimní tzn. každý má právo říct ne. Toto pravidlo žáci dokáží použít, aniž by se jim kdokoli posmíval nebo je nutil odpovídat. Metodika výuky sexuální výchovy v ZŠ Kuncova byla poměrně podrobně popsána v příručce MŠMT Sexuální výchova – vybraná témata, a to v kapitole Didaktické náměty. Tento materiál navazuje na Ministerstvem školství vydané Doporučení k realizaci sexuální výchovy na základních školách v ČR. Oba materiály vyšly v roce 2010 a na obou se autorsky podílel ředitel ZŠ Kuncova, který se problematice sexuální výchovy věnuje od roku 1994. Ve sborníku referátů vydaném na 18. Celostátním kongresu k sexuální výchově v ČR Pardubice 2010 byl otištěn příspěvek ředitele ZŠ Kuncova s názvem Něco málo ke kapitole Didaktické náměty z příručky Sexuální výchova – vybraná témata, který metodiku výuky a přístup učitele k dané problematice ještě podrobněji objasňuje. Sexuální výchova je i součástí Minimálního preventivního programu ZŠ Kuncova, který je každoročně podrobně vyhodnocován žáky, školním metodikem prevence a ředitelem školy.

     Dokladem nadstandardní aktivity školy v oblasti sexuální výchovy je i vytvoření edukativní videokazety Dospívání a menstruace, která byla natočena v ZŠ Kuncova v roce 2000. Na výstavě Schola Nova byla kazeta oceněna 1. místem a firmou Johnson&Johnson bezplatně distribuována do škol v České republice a nakonec i v zahraničí. Sexuální výchova je v ZŠ Kuncova doplňována různými projekty a akcemi. Škola spolupracuje se Společností pro plánování rodiny a sexuální výchovu při projektu LABESTRA, Českou společností AIDS pomoc a Domem světla při zajišťování informační kampaně Červená stužka a se Státním zdravotním ústavem Praha, jehož lektoři zajišťují pro žáky 8. a 9. tříd ZŠ Kuncova výchovně vzdělávací soutěžní pořad Hrou proti AIDS.

     Přestože jsme za koncepčnost sexuální výchovy v naší škole chváleni a žáci, rodiče i zřizovatel jsou s její nabídkou a realizací spokojeni, neměli jsme kromě vlastní autoevaluace (dotazníky, pohovory aj.) a občasného zájmu novinářů k dispozici žádný podrobnější a nezaujatý výstup a zhodnocení sexuální výchovy v ZŠ Kuncova. Proto jsme uvítali nabídku spolupráce při dotazníkovém šetření, které provedla v naší škole ve dvou třídách 9. ročníku na jaře letošního roku studentka FSS MU Brno Bc. Jana Málková. Ve své diplomové práci Sexuální výchova: vztah mezi informovaností a sexuálním chováním dospívajících charakterizovala nejen sexuální výchovu v ZŠ Kuncova, ale především uvedla několik hypotéz, které měla možnost ověřit.    

Diplomantka chtěla výzkumem zjistit, jaký je vztah mezi sexuálním chováním dospívajících a jejich informovaností v této oblasti, přesněji jak se jejich chování a reflexe této problematiky odvíjejí od povahy a kvality sexuální výchovy na základní škole. Mimo jiné si kladla otázky na kolik je koncepce sexuální výchovy v dnešní době pro žáky užitečná, zda jsou školou poskytované informace pro žáky přínosem, co nového jim škola v oblasti sexuální výchovy sděluje a co si o výuce sexuální výchovy myslí samotní žáci. Dotazníkové šetření provedla v 9. ročníku dvou základních škol (jedné pražské, kterou označila A, a jedné ze Žďáru nad Sázavou s označením B), přičemž v pražské se sexuální výchova vyučuje nadstandardně, v mimopražské běžně. V obou školách získala souhlas ředitelů a 40 a 40 respondentů ve věku 14 – 17 let.

Studentka stanovila hlavní výzkumnou otázku a několik hypotéz: Jaký názor mají žáci na sexuální výchovu, kterou jim škola poskytuje, a kde se v tomto směru dozvídají nejvíce informací? Základní teoretickou hypotézu: Čím více znalostí ohledně sexuální výchovy budou žáci mít, tím menší je pravděpodobnost jejich rizikového chování v této oblasti doplňovalo 6 pracovních hypotéz:

H1: Nejvíce informací ohledně sexu, pohlavního života a sexuality získávají dospívající ze strany vrstevníků a médií, méně informací pak od školy a rodičů.

H2: Žáci budou sexuální výchovu na škole „A“ reflektovat kladněji a budou ji považovat za užitečnější, než žáci na škole „B“.

H3: Na škole „B“ budou mít žáci menší přehled a budou méně vzdělaní v oblasti sexuální výchovy než na škole „A“.

H4: Na škole „B“ budou v informovanosti dívek a chlapců týkající se znalostí o těle druhého pohlaví větší rozdíly, než na škole „A“.

H5: Kvalitněji informovaní žáci, tedy žáci na škole „A“, budou méně náchylní k ovlivnění svým okolím a budou mít pevnější vlastní názory, než žáci na škole „B“.

H6: Žáci na škole „A“ se budou k promiskuitě stavět více negativně, než žáci na škole „B“.

Ad H1: Protože hlavními zdroji informací o sexu a sexualitě jsou pro žáky ze školy „A“ škola (32%), za ní následují kamarádi (24%) a na třetím místě jsou rodiče (15%), nepotvrdila se zde na rozdíl od školy B, jejíž žáci uvedli na 1. místě kamarády, na 2. školu a na 3. internet, stanovená hypotéza. Skutečnost, že žáci na škole „A“ získávají nejvíce informací ze strany školy a tento zdroj považují za nejhodnotnější, je s ohledem na odborné i laické mínění překvapivá, protože dosavadní průzkumy potvrzují, že hlavními zdroji informací o sexu u dospívajících jsou vrstevníci a internet. Také rodiče u žáků ze školy A zabírají podstatné místo jako zdroj informací, o čemž svědčí fakt, že převážně u nich by hledali pomoc v případě problémů. S rodiči se o sexu ze školy A občas baví 52% žáků. Četné informace získávají také z internetu a od kamarádů. Pouze dva žáci uvedli, že ještě nikdy neviděli pornografické materiály a 57% jich navštěvuje internetové stránky se sexuální tématikou. Odpovědi na své otázky ohledně sexuality by však hledali převážně u kamarádů (34%) a na internetu (33%). V případě problémů v oblasti sexuality by se s jasnou převahou obrátili na rodiče (40%), pak na kamarády (24%). Vzhledem k tomu, že nejhodnotnějším zdrojem informací je pro žáky školy A jasně škola (57%) a následují rodiče (24%), lze usuzovat, že se jim ve škole dostává kvalitní sexuální výchovy.

 H2: Žáci budou sexuální výchovu na škole „A“ reflektovat kladněji a budou ji považovat za užitečnější než žáci výuku sexuální výchovy na škole „B“. Na otázku Jak hodnotíš výuku sexuální výchovy? odpovídali žáci následovně. Stupněm jedna ji hodnotí 70% studentů a stupněm dva 27% studentů ze školy „A“. Oproti tomu žáci ze školy „B“ ji hodnotí převážně (35%) stupněm tři a 17% z nich uvádí, že žádnou sexuální výchovu nemají. Zde by se mohlo jednat o chybu výzkumnice a špatně formulovanou otázku, kdy ji studenti mohli pochopit tak, že se studentka ptá na samostatný předmět sexuální výchovy. Průměrné hodnocení výuky je u žáků školy „A“ stupněm jedna a u žáků školy „B“ až stupněm tři. Mezi nimi tedy můžeme vidět markantní rozdíl. Následující otázka byla podobná a sledovala, zda studenty baví nějaká témata v hodinách sexuální výchovy, a jaká. Ano baví odpovědělo 95% studentů školy „A“ a pouze 42% studentů školy „B“. Nejčastěji žáky školy A baví všechna témata a jak předcházet pohlavním nemocem. Výrazný rozdíl ve výsledcích obou škol pak přinesla také otázka, zda se v hodinách sexuální výchovy dozvídají informace, které jsou pro ně nové, kde 67% studentů ze školy „A“ a pouze 20% studentů školy „B“ odpovědělo, že ano.

Téměř všichni žáci ze školy „A“, přesněji 97%, deklarovali, že se v sexuální výchově dozví vše, co je zajímá. Ze školy „B“ to bylo pouze 60% žáků.

S přiměřeností sexuální výchovy svému věku jsou všichni žáci ze školy „A“ spokojení, jeden z nich napsal poznámku, že by mohla být i dříve. Spokojenost žáků ze školy „B“ je ze 72%. Ti nespokojení opět uváděli, že sexuální výchovu nemají, nebo jí mají málo.

Třemi nejčastějšími způsoby výuky jsou podle žáků ve škole „A“ jejich samotné zapojení do výuky v podobě her a různých cvičení či úkolů (31%), které byly ve více otázkách hodnoceny jako zábavné, přátelské a uvolněné, dále pak diskuse s učitelem o jednotlivých tématech (27%) a přednášky učitelů (18%). Zmiňovanými způsoby byly také videa, přednášky odborníků a kladení anonymních dotazů.

Se způsobem výuky sexuální výchovy uvádějí žáci školy „A“ spokojenost v 92% a žáci školy „B“ pouze ve 40%. Obě skupiny žáků ve výuce upřednostňují dostávat všeobecné i konkrétní informace, které je zrovna zajímají.

Poslední dvě otázky mířené na výuku sexuální výchovy se týkaly její existence a intimnosti tohoto tématu. Respondenti měli zaujmout postoj k tvrzení: O sexualitě ve škole nerad diskutuji, je to pro mne příliš intimní a osobní téma. Žáků ze školy „B“ s tímto souhlasilo 42% a žáků ze školy „A“ souhlasilo pouhých 15%.

S tvrzením, že sexuální výchova by se na škole vyučovat neměla a měla by být ze školních osnov vymazána, pak vůbec nesouhlasí ani žáci školy „A“ (97,5%) a ani žáci školy „B“ (72,5%).

Naprostá většina studentů ze školy „A“ (70%) hodnotí zajímavost sexuální výchovy stupněm nejlepším. Obsahovou kvalitu výuky také ze 72% hodnotí nejlepším stupněm, tedy známkou „1“. Pro 95% žáků jsou témata probíraná v sexuální výchově zajímavá a nejčastěji jsou to všechna témata, která je baví. Nové informace se v těchto hodinách dozví 67% studentů a nejčastěji jsou to informace o pohlavně přenosných chorobách a antikoncepci, tedy informace týkající se bezpečného sexu. Až na jednoho žáka se podle nich dozví vše, co je v této tématice zajímá. Celkově výuku sexuální výchovy ve škole „A“ hodnotí velice kladně.

Studenti ve škole „B“ hodnotí zajímavost výuky sexuální výchovy nejčastěji (35%) stupněm tři a její obsahovou kvalitu ve stejném počtu stupněm dva a tři (35%). Pro 45% z nich nejsou žádná témata v hodinách sexuální výchovy zajímavá a 70% žáků se nedozví žádné nové informace. Vše, co by chtěli, se dozví 60% žáků. Problémem podle nich je, že sexuální výchovu mají velice málo, podle některých ji nemají vůbec. Žáci školy „B“ tak celkově sexuální výchovu hodnotí spíše negativně.

V těchto otázkách byly v odpovědích žáků obou škol velice výrazné rozdíly, ať v hodnocení zajímavosti a kvality výuky, tak z hlediska získávání nových informací. Studentka došla k závěru, že stanovenou hypotézu H2 může zcela určitě přijmout a říci, že žáci ve škole „A“ považují sexuální výchovu za hodnotnou, užitečnou a zajímavou, kdežto žákům školy „B“ tato výuka nové informace spíše neposkytuje, proto je pro ně méně zajímavá a kvalitní. Podle studentů obou škol je ale výuka sexuální výchovy ve školách naprosto žádoucí.

 Dotazník obsahoval „baterii“ znalostních otázek, s cílem zjistit, na které škole jsou žáci v oblasti sexu a sexuality vzdělanější. Respondentka se ptala na nejrizikovější oblasti, tedy na znalosti o AIDS a která antikoncepce je účinnou prevencí před touto chorobou, na to, jaké mají žáci znalosti ohledně možného otěhotnění ženy a dále se zaměřila na zjištění znalostí o ženském a o mužském těle s ohledem na opačné pohlaví dotazovaných. Studentka stanovila

dvě následující hypotézy:

H3: Na škole „B“ budou mít žáci menší přehled a budou méně vzdělaní v oblasti sexuální výchovy než na škole „A“.

H4: Na škole „B“ budou v informovanosti dívek a chlapců týkající se znalostí o těle druhého pohlaví větší rozdíly, než na škole „A“.

Na škole A“, kde bylo daleko více správně zodpovězených otázek, jsou studenti v tomto ohledu s převahou vzdělanější. Jejich celková úspěšnost je 70%, kdežto úspěšnost žáků ze školy „B“ je 54%. Studentka přijala zcela jistě hypotézu H3, protože žáci ze školy B získali o 97 bodů méně než žáci ze školy A. Stejně tak přijala hypotézu H4, protože se objevily větší rozdíly v informovanosti dívek a chlapců o opačném pohlaví na škole B, kdežto ve škole A chlapci prokázali dobrou znalost o ženském těle, dokonce lepší než dívky měly o mužském.

Dobré znalosti o opačném pohlaví jsou zároveň předpokladem lepší komunikace mezi partnery, větší ohleduplnosti, pochopení a citlivosti, ukazují také lepší připravenost na sexuální život a jeho nástrahy. To ostatně ukazují některé odpovědi žáků školy „A“: Jaká témata mě baví? → sexualita u žen, jak na kluky v posteli; Jaké informace jsou pro tebe nové? → o těle druhého pohlaví, hygiena při styku; Jak tvé znalosti ovlivní přístup k sexu? → budu ohleduplnější.

H5: Kvalitněji informovaní žáci, tedy žáci na škole „A“, budou méně náchylní k ovlivnění svým okolím a budou mít pevnější vlastní názory, než žáci na škole „B“.

To, že kamarádi nemají vliv na to, kdy respondenti budou mít (měli) první pohlavní styk, si myslí 61% žáků ze školy „A“ a 42% žáků ze školy „B“. Internet jako seznamku využívá 27% žáků na škole „A“ a 36% žáků na škole „B“. Stejný počet žáků z obou škol odpovědělo, že by na schůzku s někým, koho osobně neznají, nešli, protože by se báli. Jiné odpovědi, které u této otázky signalizovaly možné rizikové chování, zastupovaly u školy „A“ 12% a u školy „B“ 20%. U otázky, zda „poprvé“ použijí antikoncepci, studentka nezjistila žádné podstatnější rozdíly mezi školami. Co se týká názoru na kondom, většina žáků (kteří ještě neměli pohlavní styk) na obou školách ho považuje za nejdostupnější antikoncepci. Za bezpečnou antikoncepci ho považuje 45% žáků školy „A“ a pouze 22% žáků školy „B“. 4 žáci školy „A“ si myslí, že je kondom nepohodlný, nepříjemný či nepraktický, ze školy B si to myslí 8 žáků i přesto, že ho ještě nikdy nepoužili. Téměř 19% žáků školy „A“ a pouze 4% žáků školy B si připadají se svými sexuálními zkušenostmi zaostalí.

Co nám statistické vyhodnocení dotazníků však neřekne je, nakolik žáci odpovídali pravdivě a upřímně. Studentka uvedla, že při vyplňování dotazníků byl ve třídách školy A klid, žáci pracovali samostatně a soustředěně a otázky je nijak nevyváděly z míry, kdežto žáci školy B pracovali spíše kolektivně, často napsali to, co řekl někdo jiný, objevily se i vulgární poznámky nebo silně nevěrohodné odpovědi.

Výsledky signalizující menší ovlivnitelnost okolím, převážně vrstevníky, byly četnější

pro školu „A“, proto studentka stanovenou hypotézu H5 přijala.

Za jeden z rizikových faktorů v oblasti sexuálního chování je považována promiskuita. Jak se žáci staví ke střídání sexuálních partnerů, a jakou důležitost přikládají lásce a trvalému vztahu, by nám také mělo poukázat na jejich informovanost a na kolik si jsou vědomi možného nebezpečí souvisejícího právě s promiskuitou. Proto diplomantka stanovila následující hypotézu:

H6: Žáci na škole „A“ se budou k promiskuitě stavět více negativně než žáci na škole „B“.

Studenti měli pomocí stupnice zcela souhlasím - spíše souhlasím- spíše nesouhlasím - vůbec nesouhlasím zaujmout stanoviska k následujícím tvrzením: 1. „Pokud chlapec/dívka má s někým pohlavní styk, měl by ho mít pouze se stálým partnerem.“ Ano a spíše ano odpovědělo 82,5% žáků ve škole „A“ a 67,5% žáků ve škole „B“.

S tím, že pohlavní styk by měl být v rámci trvalého vztahu, souhlasí ve větším počtu žáci ze školy „A“. Naopak s tvrzením, že promiskuita není špatná, pokud se dostatečně chráníme, nesouhlasí spíše žáci ve škole „B“. Láska a důvěra je pro začátek sexuálního vztahu důležitější ve škole „A“. Tyto rozdíly jsou však poměrně malé, nepřesahují rozdíl 5%. V dalším tvrzení je už rozdíl (20%) mezi školami patrnější. Partner s četnými zkušenostmi je důležitější pro žáky ve škole „B“. Soulože s partnerem bez citové vazby k němu by bylo schopno 25% studentů ve škole „A“ a 33% ve škole „B“. Náhodné sexuální styky, tzv. na jednu noc, by neprovozovalo 74% studentů ve škole „A“ a 65% studentů ve škole „B“.

Na základě těchto výsledků můžeme tvrdit, že žáci ve škole „A“ se celkově k promiskuitě staví negativněji než žáci ve škole „B“, proto stanovenou hypotézu H6  studentka přijala. Důležitější než četné sexuální zkušenosti jsou podle jejich vyjádření láska, důvěra a vztahy trvalejšího charakteru. Toto zjištění také vyvrací jeden z nejčastějších argumentů odpůrců sexuální výchovy, a to ten, že sexuální výchova je návodem, jak žít neplodný promiskuitní život bez zdravotních následků.

Na obou školách se našli žáci, kteří již měli první pohlavní styk za sebou. Jaké byly jeho okolnosti, zda byl v rámci trvalého vztahu, zda při něm použili antikoncepci, požili nějaké drogy atd., bylo předmětem dalších otázek. Vzhledem k věku žáků by sexuální výchovou alespoň v osmé třídě měli projít dříve, než byl jejich první pohlavní styk. Na těchto odpovědích bychom proto měli poznat, zda je jejich sexuální chování rizikové nebo ne. U těchto již sexuálně aktivních žáků respondentka zjišťovala, jaký je jejich dosavadní počet sexuálních partnerů.

Ze školy A uvedlo 6 žáků ze 40, že již mělo pohlavní styk, kdežto ve škole „B“ bylo sexuálně aktivních ze 40 už 13! Z hlediska malého počtu odpovědí se studentka nesnažila údaje procentuálně vyhodnocovat a uvedla pouze absolutní údaje. I přesto, že žáci ve škole „B“ jsou věkově průměrně mladší, jejich sexuální zkušenosti jsou daleko početnější.

Cílem práce Bc. Jany Málkové bylo zjistit, jak informovanost v oblasti sexuality ovlivňuje postoje a myšlení dospívajících, zda více znalostí ohledně sexuální výchovy a lepší informovanost dospívajících snižuje pravděpodobnost jejich rizikového chování v této oblasti. Dále také jaká je povaha výuky sexuální výchovy na vybraných základních školách a jak tuto výuku reflektují samotní žáci.

Na škole („A“) se vyučuje podle příručky sexuální výchovy, kterou v roce 2009 vydalo ministerstvo školství. Žáci na této škole absolvují více hodin sexuální výchovy, mají navíc neklasifikované kurzy a preventivní programy, týkající se převážně hrozby AIDS. Dostávají tak větší množství informací, otevřeněji a podrobněji se o této problematice baví a diskutují. Na druhé škole („B“) probíhá výuka sexuální výchovy méně obsáhle, žáci absolvují menší počet hodin a celkově zde na sexuální výchovu není kladen takový důraz, jako na škole „A“.

 Právě s nedostatkem informovanosti dospívajících jsou spojovány negativní jevy sexuálního života jako jsou nechtěná těhotenství, potraty, šíření pohlavně přenosných nemocí a především hrozba AIDS. Boj a prevence proti nim se proto soustředí na zkvalitnění informovanosti a sexuální výchovy na školách, což by mělo minimalizovat rizikové faktory, kterými jsou získávání informací dospívajících o sexualitě ze strany vrstevníků a médií, promiskuita, nedodržování zásad bezpečného sexu atd.

Z dotazníkového šetření vyplývá, že u žáků školy „A“ je právě škola hlavním zdrojem informací o sexualitě a 57% z nich tento zdroj považuje také za nejhodnotnější (druhým nejhodnotnějším zdrojem jsou pro ně z 24% rodiče), kdežto na škole „B“ žáci nejvíce informací o sexualitě získávají ze strany kamarádů, a ti jsou také spolu s internetem pro ně nejhodnotnějšími zdroji (31% kamarádi; 25% internet). Podle Langmeiera a Krejčířové nám skutečnost, že jsou hlavním zdrojem informací o sexualitě pro dospívající vrstevníci, ukazuje nedostatečnou účinnost sexuální výchovy a prevenci sexuálně přenosných chorob, s čímž souhlasí také Raboch.

Nutnost sexuální výchovy na školách ukazuje také fakt, že s rodiči na toto téma dospívající diskutují velice sporadicky. Nejčastěji žáci uváděli: o tomhle se u nás doma vůbec nebavíme, takové debaty jsou trapné nebo jen jednou a velice stručně mi rodiče řekli vše potřebné.

Problémy sexuální výchovy dětí ze strany rodičů popisuje také Taxová či Pondělíčková. Tuto problematiku proto nelze nechat pouze na rodině. I přesto, že na škole „A“ žáci s rodiči na toto téma komunikují více než na škole „B“, je to pouze polovina z nich. Navíc tento rozdíl může být daný právě otevřenou a obsáhlou sexuální výchovou ve škole, kdy jsou rodiče žáků o podrobnostech výchovy informováni a musí udělit písemný souhlas k účasti svých dětí na těchto hodinách, což samo o sobě může být podnětem k započetí diskusí na toto téma.

 Žáci ve škole „A“ sexuální výchovu hodnotí jako zajímavou a kvalitní, průměrně známkou „1-“. Vypovídají, že je velké množství témat zajímá a dozvídají se řadu nových informací. Výuka podle nich probíhá v přátelské a důvěrné atmosféře, dobrovolně se také věnují preventivní mimoškolní činnosti, týkající se převážně rizika AIDS. Žáci ve škole „B“ hodnotí sexuální výchovu o dva stupně hůře, známkou „3“. Žádné nové informace se v těchto hodinách nedozví 70% z nich. Mnoho z žáků (20%) uvádělo, že sexuální výchovu mají velice málo, téměř vůbec. Podle studentů obou škol je výuka sexuální výchovy ve školách naprosto žádoucí.

Zjištění, že studenti na škole „A“ jsou s přehledem vzdělanější v oblasti sexuality než žáci na škole „B“, proto není překvapivé (úspěšnost ve znalostech byla na škole „A“ 70% a na škole „B“ 54%). Vysoce riziková je však skutečnost, že žáci školy „B“ prokazují značné mezery ve znalostech ohledně AIDS, jeho rizicích a způsobech přenosu. Navíc fakt, že si téměř polovina z nich myslí, že dívka může otěhotnět pouze v týdnu svých plodných dnů, poukazuje také na velké nebezpečí případného nechtěného těhotenství. To si však myslí i čtvrtina žáků ve škole „A“.

 Předpoklad, že rozdíly v informovanosti dívek a chlapců týkajících se druhého pohlaví budou menší na škole „A“, se potvrdil, ale převážně na straně chlapců. Ti prokázali ohledně „ženských“ otázek (menstruace, otěhotnění) téměř stejné znalosti jako dívky. Ty už ale nevěděly tolik o těle mužském a v těchto otázkách tak prokázaly srovnatelné znalosti jako dívky ze školy „B“. Z hlediska rizikovosti jsou však podstatnější znalosti týkající se těla ženy.

Rozdíly v informovanosti mezi dívkami a chlapci, které zjistili Weiss a Zvěřina, dokazující, že dívky jsou považovány za více ohrožené, a proto je na ně v informovanosti zaměřena větší pozornost, chlapci na škole „A“ nepotvrzují.

Z hlediska možného ovlivnění kamarády a partou vykazují žáci na škole „A“ pevnější své vlastní názory a postoje, menší rizikovost také z hlediska užívání internetu. Se svými sexuálními zkušenostmi jsou oproti žákům ze školy „B“ více „pozadu“ a také si tak připadají.

Hypotézu, která u lépe informovaných žáků předpokládá menší ovlivnitelnost ze strany vrstevníků studentka podpořila svým pozorováním. Studenti ve škole „B“ vykazovali tendence zjišťovat odpovědi spolužáků dříve, než sami odpověděli. Nejčastěji u otázek týkajících se jejich sexuálních zkušeností. To se týkalo pouze chlapců, u dívek se to samé pozorovat nedalo. Žáci ve škole „A“ však pracovali zcela samostatně. Co se týče postojů žáků

ke kondomu, někteří z těch, co ještě neměli pohlavní styk a nikdy ho tedy nevyzkoušeli, vykazovali negativní názor. Ve škole „B“ jich ale bylo dvakrát více, než ve škole „A“. Bancroft a Machover v této souvislosti mluví o přijímaných kulturních normách, například kondomu a obecně přijímaném podvědomí, že mládež považuje kondom za odporný, čímž se podporují negativní postoje mládeže k němu. Žáků s takovýmito předsudky je na škole „A“ méně.

Pohlavní styk v rámci trvalého vztahu a láska a důvěra jsou více hodnotnými podle

výpovědí žáků ve škole „A“. Tomu mít partnera s četnými sexuálními zkušenostmi také nepřikládají takovou důležitost, jako žáci ve škole „B“.

Více negativní postoj mají žáci školy „A“ také k souloži bez citové vazby nebo k náhodným pohlavním stykům. Toto zjištění stojí proti jednomu z nejčastějších argumentů odpůrců sexuální výchovy, a to tomu, že sexuální výchova je návodem, jak žít neplodný promiskuitní život bez zdravotních následků.

Hypotézy, předpokládající u žáků školy „A“ hodnotnější zdroje informací o sexualitě (škola, rodiče), více vědomostí, menší ovlivnitelnost (převážně ze strany vrstevníků), větší pravděpodobnost dodržování zásad bezpečného sexu a negativnější postoje k promiskuitě, se potvrdily. Výsledkem tedy je, že lépe a kvalitněji informovaní dospívající vykazují menší pravděpodobnost rizikového sexuálního chování a zároveň vyvrací tvrzení odpůrců sexuální výchovy.

 I když práci Bc. Jany Málkové nelze přeceňovat (do dotazníkového šetření byly zahrnuty jenom 2 školy a celkem 80 žáků), přesto přinesla výzkumem podložená cenná zjištění, která vyvracejí subjektivně laděné a emotivně zabarvené soudy odpůrců otevřené sexuální výchovy.

 Potvrdilo se také jednoznačně, že většina žáků považuje sexuální výchovu za důležitou a žádoucí. Už jenom z tohoto důvodu bychom na ni neměli rezignovat, i když jsme svědky četných útoků na sexuální výchovu a pokusů ji zcela vyloučit z rámcového vzdělávacího programu České republiky. A to by byla vážná chyba.

V Praze dne 6.9.2011                                             PaedDr. Pavel Petrnoušek                                 

KE STAŽENÍ:

Přihláška žáka/žákyně 8. ročníku do kurzu sexuální výchovy a protidrogové prevence

Prezentace MPP

Doporučení MŠMT k realizaci sexuální výchovy v základních školách

Příručka Sexuální výchova – vybraná témata

Něco málo ke kapitole Didaktické náměty z příručky Sexuální výchova – vybraná témata