|
|
Čím chytřejší, tím větší nuda (Vyšlo v Lidových novinách 13.10.2012) Autorka: Bára Procházková Hudební skladatel a pedagog Jan Kunc kdysi řekl, že výjimečnému komponistovi nestačí nadání a polibky zázračné múzy, ale potřebuje k tomu i dobrou zadnici, aby se vydržel pilně učit. Ředitel základní školy, která nese Kuncovo jméno, se rozhodl uposlechnout jeho odkazu a v uplynulých letech krok po kroku zavedl program na podporu nadaných dětí. Čtrnáct šesťáků bedlivě sleduje ve škole v pražských Stodůlkách tabuli, na kterou učitelka napsala slovní úlohu. Kolik stojí jedna vstupenka do ZOO, když jich paní Kadrnošková koupila 30, dospělý lístek přitom stojí dvakrát více než dětský, a pan Hnízdo zaplatil o 1200 korun více? V levém horním rohu tabule je napsána ještě jedna - těžší - úloha pro děti, které jsou s prvním úkolem už hotovy. „Aby rychlejší žáci nemuseli čekat na ostatní a nudit se, mají zvláštní sešit na extra úkoly,“ popisuje, jak v hodinách matematiky zahání nudu těch bystřejších, učitelka Margita Dimitrová. Aby učitelé poznali, co žákům nejlépe jde, nabízí na prvním stupni celou řadu kroužků, na druhém stupni se pak třídy na tři hodiny týdně dělí do malých skupinek právě podle nadání. Vybrat si mohou matematiku, cizí jazyk, výtvarnou výchovu nebo sport. V těchto hodinách uslyší věci, které se jejich spolužáci na běžných školách dozví třeba až za několik let. A to přesně podle Kuncova pravidla, že nestačí, že je někdo chytřejší nebo zručnější, ale škola ho musí podporovat, aby jeho talent nezakrněl. Třeba v doplňkové hodině výtvarné výchovy jedenáctiletí připravují samostatné referáty z dějin umění a v matematice vedle běžných úloh programují i webové stránky. Ale chvíle, kdy si Margita Dimitrová o přestávkách s žáky povídala o komplikovaných matematických problémech, zažila naposledy před osmi lety. „Tak nadaní žáci dnes už nejsou. Děti už nemají tak trénovanou paměť jako dřív, asi na ně rodiče nemají čas a neučí je básničky,“ povzdechne si matematikářka: „Nadání je dnes jen módní termín, spíš bych mluvila o šikovných dětech.“ Stodůlecká základní škola je jednou z mála, která se i přesto snaží program pro nadané udržet a není výjimkou, že tam proto žáci dojíždí autobusem i hodinu. V nedaleké mateřské škole podobný program po několika letech mimochodem právě opouští. Důvodem není nedostatek bystrých dětí, ale finanční tíseň. Ministerstvo školství totiž finančně podporuje třeba třicetičlennou výběrovou matematickou třídu, na systém individuální podpory nadaných dětí však nejsou peníze. Pokud si tedy škola nevydělává na dodatkovou výuku sama, třeba jako Kuncova základka komerčními pronájmy části budovy, tak se nadaní skončí bez zvláštní podpory v jednom pytli se všemi ostatními. Najdete mne? Podle odhadů jsou výjimečně nadaní dvě až tři procenta lidí, tedy i minimálně dvě stě tisíc Čechů mezi námi. „O většině z nich se neví a neexistuje šance, že by se to objevilo,“ říká ředitelka Společnosti pro talent a nadání Eva Vondráková. A i kdyby ano, tak na ně není společnost připravená a neumí jim nabídnout dostatek podnětů. Takové dítě umí číst třeba už ve třech letech, jenže ve školce se od něj očekává, že si bude hrát s dřevěnými kostkami. „Vrstevníci jsou pro ně proto nezajímaví, on je zase nezajímavý pro starší děti a učitelky na něj nemají čas,“ popisuje Vondráková. Tyto děti se třeba už v tomto věku zajímají o čísla a o písmenka, zároveň ale platí za outsidery, protože s nikým nepromluví ani slovo. Nemají totiž o čem. Často se proto straní kolektivu, protože jsou buď terčem šikany, a tak začnou své znalosti nakonec maskovat, aby zapadly mezi ostatní. Při detailní analýze novin v posledním roce se zároveň ukazuje, že spojení „nadané dítě“ se v českém prostředí objevuje nejčastěji s úspěchem na jedné z mnoha talentových soutěží v recitaci, matematice či hraní na hudební nástroj. Nicméně rozeznat opravdové nadání nelze jen podle počtu diplomů ze studentských olympiád ale často naopak podle výtržností v hodině, upozorňuje Eva Vondráková. „Takové děti se ve škole nejčastěji prostě nudí, protože látce rozumí rychleji než ostatní a úkoly jsou pro ně moc lehké. Někdy proto ruší,“ říká Vondráková. Výjimečné nadání však lze poznat už u novorozenců, kteří se dokáží soustředit na jeden podnět, rychle se učí a jsou dlouhodobě napřed než jejich vrstevníky. „Jenže to se ukazuje pouze za předpokladu, že mají rodiče, kteří se mu věnují,“ upozorňuje Eva Vondráková. Nadání se tedy neobjevuje automaticky, ale vychází na povrch pouze v momentech, když se setká s vhodným prostředím. A protože nejdůležitějším faktorem objevení nadání je náhoda, že si toho u dítěte někdo všimne, zůstává většina největších talentů neobjevena. Pak se může vývoj dítěte zpomalit a nadání se ztratí nebo se děti uzavřou do vlastního světa složeného z encyklopedií, knížek a počítače. „Tito lidé pak často trpí depresemi, protože cítí, že jsou jiní, ale neví proč,“ vysvětluje Vondráková. Když na podporu dítěte nestačí škola, existuje řada zájmových kroužků a letních kurzů pro bystré a zvídavé děti v Česku i v zahraničí. Nemocný na olympiádě „Běžně mám problém fungovat mezi lidmi, ale tam jsem se cítil výborně. Většinou kolem sebe nemáte tolik lidí, se kterými se můžu jen tak bavit třeba o filozofii, tam byli všichni otevření uvažovat o čemkoliv a nejen povrchně klábosit o tom, co bude k obědu,“ vzpomíná Zdeněk Janovský na letní program Německé žákovské akademie (Deutsche Schülerakademie) v durynském Rosslebenu, kam ho Eva Vondráková před deseti lety poslala, protože v Česku nebylo dostatek příležitostí podporovat výjimečně nadané děti. Už ve škole se nepohodl s učitelem češtiny, protože ho v hodině literatury opravoval, když řekl špatné datum zavrhnutí nestoriánských apokryfů. Hrál na housle, závodně běhal, o přestávce zapáleně diskutoval s učitelkou chemie a dodnes si dělá všechny své poznámky v kurentu, novogotickém kurzívním písmu používaném od 16. do poloviny 20. století v Německu. Aby mohl jezdit na biologické olympiády, kde pravidelně vyhrával, museli mu rodiče psát omluvenky, že je nemocný. Dnes pracuje šestadvacetiletý biolog na svém doktorátu. Systém podle něj nadané děti stahuje dolů. Když totiž studenti přijdou do dalšího stupně vzdělání, který s jejich nadáním neumí pracovat, do roka se náskok setře. Mezi letošními prvňáčky bylo 0,7 procenta pětiletých dětí. Nicméně i když jim psychologové potvrdili, že jsou zralejší než jejich vrstevníci, je možné, že s nimi pedagogové nebudou moct dál pracovat a rozvíjet je podle jejich potřeb a jejich náskok se zmenší nebo úplně zmizí. Na nedostatečnou práci pedagogů s potenciálem dítěte upozorňuje mimochodem i aktuální výzkum agentury Scio. „Všechna energie, kterou do nich někdo investoval, se do roka prohospodaří,“ pozoruje Zdeněk Janovský na akademické půdě: „Vidím to ve vědě. Univerzita podporuje inteligentní studenty, když ale mají jet na terénní výzkum, nejsou schopni mluvit s místními lidmi. K čemu potom máme tak dobré vědce,“ ptá se Zdeněk Janovský a kritizuje, že státu chybí základní definice, jaký typ dětí si vybrat a proč. Na otázku, co v životě posunovalo samotného Zdeňka Janovského dopředu, odpoví mladý biolog rychle a jasně – lidi, kteří nebyli z oboru a zajímali se o to, co dělám a Německá žákovská akademie. Tam byl jako jeden z prvních Čechů vůbec. To mě baví „Chceme mladým lidem, kteří ze školy přijdou znuděni, ukázat, že učení může být zábava. Navíc uvidí, že nejsou sami a existuje mnoho dalších vysoce nadaných vrstevníků s podobnými zájmy,“ říká zakladatel Německé žákovské akademie DSA Volker Brandt. Každoročně se akademií účastní stovky gymnazistů, kteří se v celodenních kurzech na vysokoškolské úrovni například učí sestavit elektromotor, diskutují o ekonomické teorii her nebo smysluplnosti různých sociálních systémů. České milostné písně, slovenské lidové popěvky, maďarský čardáš, dále rumunské, anglické nebo německé texty. Na zámku v saském Waldenburku zrovna zpívá padesátičlenný mládežnický sbor pro místní publikum. Tři týdny nacvičovali a dnes za to sklízí potlesk nadšených posluchačů. Všichni v ruce drží modré desky, kde mají texty cizojazyčných písní, jen Mihai Medrea z Rumunska nemá v ruce nic. I přesto zpívá bez chybičky ve všech zmiňovaných jazycích. K tomu hraje na baskytaru, umí malovat, tančí lidové tance, hovoří plynně několika jazyky, je přátelský a vždy rád pomůže, má široký všeobecný přehled a samé jedničky. Mihaiovi je 17 let a podobných „Mihaiů“ bylo ve Waldenburku na letošní žákovské akademi na šedesát. Na první pohled by se mohlo zdát, že ten, kdo stojí na startovací čáře v první řadě před ostatními, doběhne do cíle jako první. Nicméně i on se musí snažit, aby v běhu životem uspěl. Dnešní školní systém se totiž tradičně orientuje podle těch nejslabších, aby se posunovali vpřed, a jedním z největších mýtů dnešního školství je, že „ti s náskokem“ se budou rozvíjet sami. „Je důležité, aby se také posunuli z místa, aby tam nezůstali stát,“ říká Volker Brandt. Tato akademie je v posledních deseti letech otevřeny i Čechům, které doporučují školy. Jenže ty podle tradičního českého modelu „nadání“ do Německa většinou stále posílají tiché slečny, které si podtrhují v sešitě pravítkem.
Sexuální výchova není jen o sexu Pavel Petrnoušek je ředitelem Základní školy Kuncova v Praze 13 už patnáct let. Vede zde volitelné kurzy sexuální výchovy, jejichž prostřednictvím se žáci 8. a 9. tříd dozvídají o antikoncepci i různých sexuálních orientacích. Trénují i nasazování kondomů. Lidé z Výboru na ochranu rodičovských práv považují Petrnouškovy metody za nemravné. Místní žáci i rodiče si ale sexuální výchovu pochvalují.
Pavel Petrnoušek je akreditovaným lektorem sexuální výchovy pro děti i dospělé. Foto: Jana Navrátilová Mediální humbuk kolem sexuální výchovy opadl. Co se od té doby změnilo? Po dvou letech žádostí režisérky Dagmar Smržové zajistilo vedení České televize peníze na natočení celovečerního dokumentárního filmu Sexuální výchova. Chtějí mě v něm ukázat jako člověka, nikoliv jako úchyla. Čím si vysvětlujete náhlý zájem? Ještě před rokem by nejspíš podobný projekt vznikal stěží. Spory okolo sexuální výchovy vyvolala úzká skupinka lidí z Výboru na ochranu rodičovských práv, která balancuje na pokraji trestnosti. Dětem i dospívajícím brání v přístupu k informacím, což považuji za hrubé porušení Listiny základních práv a svobod. Členové Výboru rozhodovali o tom, jaké kapitoly nebo termíny z učebnic zmizí. Ačkoliv zastupují jen malou část populace, pasují se do role hlavního arbitra. S požehnáním nedostudovaného katolického kněze a bývalého ministra školství Josefa Dobeše připravili dokonce seznam škodlivých témat, jež nazvali Pročištění rámcových vzdělávacích programů. Dokument podle místopředsedkyně Výboru Jany Jochové - Trlicové sloužil k internímu jednání. Stínový ministr školství Marcel Chládek z ČSSD jej zveřejnil bez jejich vědomí. Nedivím se, že o něm neměl nikdo vědět. Je doslova obludný. Povedlo se podle vás tento materiál prosadit díky Romanu Jochovi, manželovi, který tehdy pracoval jako poradce premiéra Nečase? Mohu jen hádat. Nicméně určité propojení vlády a konzervativců existovalo. Například skrze Ladislava Bátoru, Josefa Dobeše, Janu Bobošíkovou nebo Michaela Semína, předsedy radikální iniciativy D.O.S.T., která vyzývá k následování křesťanských hodnot a staví se proti homosexuálům. Jejich tlaky doléhaly i na Výzkumný ústav pedagogický. Jak jste na vydání dokumentu Pročištění reagoval? Konzultovali jsme jej na sexuologickém kongresu v Pardubicích v září minulého roku. Sepsali jsme otevřený protestní dopis a petici, pod kterou se za víkend podepsalo téměř devadesát lidí. Stanovisko jsme poslali ministrovi. Josef Dobeš na něj na školském webu reagoval zveřejněním Desatera k sexuální výchově. Jeho první bod zněl: nic se nemění. A měnilo se? V té době už ve Výzkumném pedagogickém ústavu takzvané pročištění zpracovávali. Podle něj by se děti ve škole neměly dozvídat ani o rovnoprávném postavení mužů a žen. Nejsem žádný feminista, ale tohle je šílené. Členové Výboru dokonce odmítali informace o intimní hygieně. Žáky prý poučí doma rodiče. Jenže leckdy, když jedou čtvrťáci nebo páťáci na školu v přírodě, vyvolá změna prostředí u dívek první menstruaci. Paní Jochová si asi představuje, že učitelé zavolají domů a řeknou: Maminko, vaše dcera menstruuje, prosím, přijeďte jí to vysvětlit. Co všechno lidi z Výboru na vaší výuce pohoršuje? Téměř vše. Plakáty i základní poučení, že chlapec má šourek a dívka vulvu. Kvůli jejich tlaku se obávám návratu bezpohlavních postaviček ze sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Nicméně Česká republika má dlouholetou sexuologickou tradici. Vzpomeňme na éru dlouholetého poradce v sexu a vztazích Miroslava Plzáka. Od sametové revoluce se na tradici snažíme navázat. V roce 1920 vznikl v Československu první sexuologický ústav na světě. Máme a měli jsme osobnosti světového formátu. Ovšem Výbor se je snaží shodit a udělat z nich podivíny propagující nemorální chování. Útočili i na vás? Samozřejmě. Chlap, který učí sexuální výchovu je podle nich nedůvěryhodný, možná pedofilní. Podobně diskreditují všechny pokrokové učitele. Debata okolo sexuální výchovy však není jen o sexu, ale o empatii, toleranci jiných názorů a skutečné demokracii. Měla by být sexuální výchova povinná? Ano, ale pouze jako průřezové téma. Já ani nikdo ze sexuologů jsme nikdy neusilovali o vznik samostatného předmětu. Podoba sexuální výchovy záleží především na tradicích školy. Od dob ministryně Buzkové plánují výuku pedagogové sami. Přesto by měly všechny děti vědět, že hovořit o sexualitě není nic zahanbujícího, je to běžná součást lidské přirozenosti. Jste spoluautorem Doporučení MŠMT k realizaci sexuální výchovy na základních školách v ČR. Ano. Škoda, že se na něj zapomíná. V diskuzích se objevily pouze informace z příručky Sexuální výchova – vybraná téma, ovšem zcela vytržené z kontextu. Doporučení i příručka vznikly pod patronací ministerstva školství. Jedná se o informativní materiály, nikomu nic nepřikazují. Nejsou ničím novým, čerpají z dávno existujících materiálů – zákonů, pokynů, doporučení Světové zdravotnické organizace a podobně. Kdo vydání příručky sexuální výchovy inicioval? Bývalý ministr školství Ondřej Liška otevřel řadu kontroverzních témat, mimo jiné i toto. Snažil se vytvořit materiály, ze kterých by ředitelé základních škol při tvorbě školních vzdělávacích programů vycházeli. Za ministryně Kopicové byly Doporučení i Příručka dokončeny a vydány. Přestože příručka nebyla závazná, několik měsíců po zveřejnění ji Josef Dobeš z webu ministerstva školství stáhl. Vyhověl požadavkům Výboru na ochranu rodičovských práv i katolických organizací. Petici ultrakonzervativců údajně podepsalo čtyřicet tisíc lidí. Začínala ovšem sugestivní otázkou: Souhlasíte s tím, aby se vaše dítě učilo v základní škole souložit kdykoliv s kýmkoliv a kdekoliv? Dokument Výbor rozesílal do kostelů a šířil po internetu. Církevnímu přispění se nebrání lidé z iniciativy „Kecejme do toho“, která zastupuje názory dětí a mládeže. Přizval byste do školy na besedu o sexuální výchově katolického kněze? Nebránil bych se tomu. Ve škole míváme besedy s různými lidmi. Koncem 90. let se v naší škole vyučovalo i náboženství. Pokud je přednáší vysokoškolsky vzdělaný člověk a je o výuku zájem, nejsem proti. Když ale víru používáte jako prostředek manipulace, stává se z ní nebezpečný ismus jako je nacismus nebo komunismus. Nechceš do kurzu? Nemusíš! Pro žáky osmých a devátých tříd organizujete volitelné kurzy sexuální výchovy. Proč jste s nimi začal? Před lety jsem ještě jako ředitel jiné základní školy řešil problémy s těhotenstvím dívky z osmé třídy. Mamince se svěřila pozdě, na interrupci už nemohla. Nedokončila základní školu a nakonec si dítě osvojili její rodiče. Tehdejší učebnice občanské výchovy hlásala, že drogová ani sexuální témata do školy nepatří. Na druhé straně potkávali žáci na chodbách těhotnou spolužačku. Potřebovali bližší informace. Nejsou to hlupáčci, kteří nevidí, co se kolem děje. V tu chvíli jsem si uvědomil, že podobné problémy nemohu přehlížet. Proto jsem postupně absolvoval několik kurzů, abych sexuální výchovu mohl učit. Co se v nich probírá? Jsou celkem tři po šesti vyučovacích hodinách. První kurz absolvují dívky a chlapci kvůli biologickým rozdílům zvlášť, na druhém a třetím kurzu pracují už společně. Výuku začínáme diskuzí o cílech, očekáváních a pravidlech kurzu. Každý žák a žákyně může jakékoliv cvičení odmítnout. Vyjasníme si sexuální terminologii. Děti se učí používat korektní, neutrální výrazy. Často pro označování pohlavních orgánů používají vulgarismy, aniž by znaly jejich význam. Myslí si, že k jejich věku patří, dělají je dospělejší a drsnější. Povídáme si například o změnách v pubertě, pohlavních orgánech, rozdílné sexuální apetenci u mužů a žen, hetero a homosexualitě, antikoncepci a problematice HIV/AIDS. Neupevňujete prostřednictvím děleného kurzu v chlapcích a dívkách předsudek, že některé věci jsou holčičí záležitosti a jiné klučičí? Rozhodně ne. Z biologických odlišností ale vyplývají i rozdíly v chování. Dívky řeší otázky intimní hygieny, očkování proti rakovině děložního čípku, první návštěvu gynekologie. Některé už se dokonce rozhodují pro určitý druh hormonální antikoncepce. Chlapci naopak kvůli testosteronu cítí větší sexuální napětí. Častěji než dívky onanují, sledují pornografii. Skrze ni si mnohdy vytvářejí zkreslené představy o vztahu muže a ženy i o průběhu pohlavního styku a jeho formách. Chování dívek i chlapců je samozřejmě ovlivněné výchovou. Dívky se na prvním kurzu snáze vyjádří v přítomnosti stejně starých vrstevnic a naopak. Před opačným pohlavím by se žáci napoprvé styděli. Jana Jochová - Trlicová říká, že jako ředitel byste sexuální výchovu neměl učit. Jste na škole autoritou, které se děti bojí odporovat. Strašení dětí panem ředitelem nebo zlými učiteli by byla chyba. Respekt a uznání si nevynutíme. Přirozenou autoritu si musíme získat svojí osobností, lidskostí, vstřícností, odborností i pozitivním viděním světa. Názory paní Jochové, která nemá žádné pedagogické ani odborné sexuologické vzdělání, ale do všeho zasahuje, jsou většinou hodně zvláštní. I lidé z iniciativy Kecejme do toho chtějí, aby sexuální výchovu vedl externista. Bohužel, sehnat kvalitního externího spolupracovníka není snadné. Obvykle takové služby nabízejí náboženské skupiny, které sice hlásají lásku, ale na druhou stranu šíří dogmata jako: Sex je oběť nebo homosexualita není normální stav. Pro ředitele je rozhodně lepší, má-li vlastního vyučujícího sexuální výchovy. Jak kurzy hodnotí rodiče? Ve většině případů jsou vysloveně rádi, když sexuální osvětu zajistí škola. Pokud ředitel zajistí kvalifikované učitele, kterým důvěřují, nevidí v ní problém. Součástí kurzů je praktický nácvik. Trénujete i navlékání kondomů? Ano, v bloku věnovanému antikoncepci. Používáme sedmnáct let starý vibrátor, který už po letitých nácvicích ani vibrátorem není. Představuje průměrný penis o délce asi patnácti centimetrů. Vaše oponenty navlékání kondomů pohoršuje. Nechápu, co je na penisu tak hrozného. Udivuje mě, proč se někteří tváří, že jsme až do dospělosti asexuální bytosti. I dvouleté dítě může mít při koupání erekci. Je to přirozené, nikoliv sprosté. Jana Votavová z iniciativy „Kecejme do toho“ tvrdí, že navlékání kondomů do školy nepatří. V případě nutnosti lidé použijí návod. Člověku, který s kondomem umí manipulovat, většinou nepraskne ani nesklouzne. Vyhne se zbytečné nervozitě. Neumím si představit situaci, kdy natěšené partnerce u postele řeknu, že si nejprve prostuduji návod. Prezervativ chrání nejen před nežádoucím otěhotněním, ale i pohlavními nemocemi a je cenově dostupný. Dokonce i papež připustil užitečnost jeho používání například v případě prostituce. Jak se k navlékání kondomů staví žáci? S humorem, ale současně zodpovědně. Žádná traumata nemají. Ani z potřesení rukou navlečenou v kondomu, jak navrhujete v didaktické části příručky sexuální výchovy? Ne. Nikoho ovšem ke stejnému postupu nenutím. Zásadou je nedělat z jednoduché antikoncepční pomůcky strašáka. Je paradoxní, když se smiřujeme s tím, že dospívající pijí alkohol, kouří cigarety i marihuanu, i když se to nesmí. Ale nedej bože, aby se jim do ruky dostal kondom! Fuj, takový hnusný, slizký předmět. Není to pokrytecké? Stalo se vám, že rodiče účast svého potomka na volitelných kurzech odmítli? Celkem třikrát za 18 let. Přišli za mnou a řekli, že si to nepřejí z náboženských důvodů. Na druhou stranu mými kurzy prošlo více než 2500 přihlášených dětí. Proč je sexuální výchova důležitá? Nabízíme dětem objektivní informace. V současnosti se za normální sexuální chování považuje i anální sex a jiné rizikové sexuální techniky. Kdo ale žáky poučí o jejich rizikovosti? Když jsme si za socialismu jako patnáctiletí kluci prohlíželi pornografické fotografie, které kamarádův tatínek propašoval ze západního Německa, koukali jsme jako jelita. Pornografie za komunismu neexistovala. Dnes jsou erotické a pornografické časopisy vystavené v každém novinovém stánku. Navíc, sexuální vztahy jsou v nich prezentovány nereálně. Každý muž nemá velký penis a každá žena nepraktikuje vše od orálního sexu přes vaginální a anální. Zdůrazňujme, že milování je intimní záležitostí dvou partnerů, kteří se mají rádi, sdělují si svá přání, jsou si věrní a zodpovědní. Je sexuální výchova na vaší škole dostatečně vztahová? Podle lidí z iniciativy „Kecejme“ i zástupců Výboru není. Kritici zřejmě nečetli rámcový vzdělávací program. Sexuální výchova doplňuje předmět Výchova ke zdraví, kde jsou podrobně probírána témata vztahů, hodnot, rodiny, sexuality a podobně. Lidé z Kecejme tvrdí, že vycházejí ze zkušeností dětí. Nechápu, jak mohou mluvit za všechny. Jednotlivé zkušenosti nelze označit za celostátně platné. Na naší škole má sexuální výchova více než patnáctiletou tradici a oceňují ji rodiče i žáci. Nátlak konzervativců Josef Dobeš vás označil za sexuálního byznysmena, který hájí své soukromé zájmy. Co ho vedlo k takovému nařčení? Zřejmě mě chtěl veřejně znemožnit. Mimochodem za práci na Doporučení k realizaci sexuální výchovy na základních školách na MŠMT jsem nedostal ani korunu. A pracoval jsem na něm rok. Cítil jsem, že jde o důležité téma, k němuž mám co říci, ale nikomu jsem ho nevnucoval. Na vaše praktiky týkající se výuky sexuální výchovy si stěžovala učitelka z vaší školy Arjana Shametiová. Proti čemu protestovala? Stěžovala si na citovou újmu tří dívek, které u mě kurz kdysi absolvovaly. Dodnes neznám jejich jména, ani se neozvali jejich rodiče. Paní Shametiová sexuální výchovu označila za pornografickou. Směřovala její stížnost na sexuální výchovu nejdříve k vám, nebo šla rovnou za novináři? Před jejím vystoupením v pořadu Máte slovo na konci října 2011, o kterém jsem nevěděl, mě upozornila, ať sexuální výchovy nechám. Prý už jsem příliš populární i v politických kruzích. Pozvala vás Michaela Jílková do pořadu Máte slovo? Ne. Arjana Shametiová mě zde nařkla z veřejného ponižování dětí. Jelikož jsem ve studiu nebyl, nemohl jsem se bránit. Moje jméno se zde skloňovalo jako jméno šíleného zvrhlíka. Navíc v televizní diskuzi o sexuální výchově převládali odpůrci nad zastánci. Otevřenou frakci ve studiu zastupovali pouze profesor Weiss a stínový ministr školství za ČSSD Marcel Chládek. Proč vás moderátorka neoslovila? Z její strany šlo možná o mstu. Už jednou jsem v pořadu byl a paní Jílkovou rozlítilo moje tvrzení, že její syn má ve třinácti letech právo vědět o onanii. Navíc se mi její styl moderování nelíbí. Co se ve škole dělo po odvysílání pořadu Máte slovo? Paní Shametiová přišla po podzimních prázdninách do školy a tvářila se, jakoby se nic nestalo. Byl jsem překvapen stejně jako ostatní učitelé. Druhý den o přestávce jsem si ji pozval do ředitelny. Akceptoval jsem její odlišný názor, ale nejdříve měla celou věc řešit se mnou. Za osm let jejího působení ve škole si na sexuální výchovu jedinkrát nestěžovala. Pak najednou vystoupí v televizi a pošpiní jméno školy i moje. Po našem rozhovoru médiím sdělila, že dostala výpověď, což nebyla pravda. Poté proti mně s paní Jochovou a dalšími ultrakonzervativci rozpoutali kampaň. Do ní se zapojil i bývalý ministr školství Josef Dobeš, který po setkání s Arjanou Shametiovou poslal do školy inspekci. Josef Dobeš ji označil za ombudsmanku dětí. Fantastické, jak po jednom krátkém rozhovoru odhalil podstatu věcí. Nejspíš proto, že je vystudovaný psycholog. Šokovalo mě, jak může ministr školství na základě jednoho osobního setkání svolat tiskovou konferenci, označit koncepci školy za zhoubnou, poskytnout paní Shametiové plnou právní ochranu kvůli údajné výpovědi a prohlásit ji za erudovanou učitelku. Jaké byly výsledky inspekce? I když byla jedenáctičlenná komise pod velkým tlakem ministerstva školství a dokonce do její práce zasahovala i pracovnice ústřední České školní inspekce paní Michaela Šojdrová, bývalá předsedkyně KDU - ČSL, inspekční zprávu vypracovala objektivně. Nakonec si bývalý ministr školství Dobeš uřízl ostudu, jelikož se ukázalo, že byznysmen Petrnoušek si na sexuální výchově nevydělal nic. Inspektoři potvrdili, že v sexuální výchově postupujeme v souladu s Doporučením ministerstva i dalších platných norem. Pracuje u vás ještě Arjana Shametiová? Ne. Odešla dohodou. Nikdo její názory nesdílel. Navíc v předvánoční veřejné diskuzi Hovory na Pravici, které zaštiťuje iniciativa D.O.S.T., pomluvila opět nejen mě, ale i ostatní učitele z naší školy. Tvrdila, že kolegyně falšují výsledky olympiád nebo že jiná kantorka profituje z lyžařských kurzů. Její přítomnost ve škole byla nadále již neúnosná. Jak se k vašemu obvinění postavilo vaše okolí? Volali mi bývalí žáci, mámy a tátové od rodin. Podle nich byla obvinění absurdní. Zorganizovali skupinu na facebooku, psali na odbor školství i vedení radnice Prahy 13, starostovi Davidu Vodrážkovi. Petice za moji podporu sepsali zaměstnanci školy, rodiče i žáci. Vedení radnice, které je zřizovatelem školy, mě podpořilo stejně jako odborníci z řad pedagogů i sexuologů. Ozvala se i řada přátel, bývalých spolužáků ale i zcela neznámých lidí, kteří mně vyjádřili podporu. Jaký máte se svými bývalými žáky vztah? Přijdou se pochlubit svými úspěchy nebo pro radu. Nedávno se za mnou stavil sedmnáctiletý kluk, svěřil se, že mu při styku praskl kondom. Zeptal jsem se, jestli se to přihodilo před nebo po. Řekl, že ještě před a vzal si jiný. Bál se, zda dívku nemohl nakazit papilomaviry. Svoji starostí prokázal, jak má svoji partnerku rád. Sexuální výchova učí děti především vzájemné empatii. Takové příběhy mě utvrzují v tom, že dělám správnou věc. Rozhovor vedla studentka žurnalistiky z Masarykovy Univerzity Brno Jana Navrátilová PaedDr., Bc. Pavel Petrnoušek (52), ředitel Základní školy, Praha 13, Kuncova 1580 ve Stodůlkách, učí ruský jazyk, hudební výchovu a hru na kytaru. Vystudoval Pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem a Pedagogickou fakultu UK. Organizuje volitelné kurzy sexuální výchovy pro děti i dospělé. Lektorské osvědčení získal u předních českých sexuologů. Je autorem didaktické části příručky Sexuální výchova-vybraná témata, spoluautorem Doporučení MŠMT k realizaci sexuální výchovy v základních školách ČR a dalších výukových materiálů.
V Praze dne 29.5.2012
Slyšeli jsme v televizi o problémech se sexuální výchovou na jedné naší škole. Jak se k tomu jako starosta stavíte? STOP 12/2011 Celou záležitost považuji za názorový střet, nevhodně přenesený do osobní a politické roviny a vyhrocený prostřednictvím médií. Prvotním podnětem bylo vystoupení učitelky francouzštiny v diskusním pořadu České televize Máte slovo, kde ostře kritizovala sexuální výchovu, kterou na Základní škole Kuncova ve Stodůlkách vyučuje ředitel školy Pavel Petrnoušek. Nepovažuji za problém, že paní učitelka vyjádřila veřejně své názory, na to má jistě právo. Sexuální výchova je složitá záležitost, na její obsah existuje řada názorů a je to nepochybně velké téma k diskuzi. Paní učitelka však mohla polemizovat v obecné rovině a rozhodně neměla pana ředitele otevřeně znevažovat, zejména když nebyl do debaty pozván a nemohl se tedy nijak bránit. Jméno ředitele i celé školy bylo poškozeno, protože televizní debata samozřejmě vzbudila i zájem dalších médií. Je proto logické, že pan ředitel učitelce její nekorektní postup důrazně vytkl, sdělil jí, že se dopustila vážného porušení pracovní smlouvy a navrhl jí, aby zvážila své další setrvání ve škole. V té chvíli se do celé záležitosti vložil ministr školství Josef Dobeš, který se okamžitě postavil na stranu učitelky proti jejímu nadřízenému a nabídl jí veškerou právní pomoc, aniž by si před tím vyslechl argumenty druhé strany. Přispěl také k rozšíření nepravdivé informace, že francouzštinářka dostala výpověď, a tím k dalšímu znevážení osoby ředitele. Současně sdělil, že bude chtít vysvětlení také ode mě, jako starosty MČ Praha 13, která je zřizovatelem školy. Na tomto místě je nutno říci, že zřizovatel školy nemá ze zákona právo zasahovat do výchovně- vzdělávacího procesu ve školách. Pokud by náš úřad obdržel nějakou stížnost na výuku, je povinen uvědomit Českou školní inspekci, která stížnost prověří. Žádnou stížnost na průběh sexuální výchovy v ZŠ Kuncova však Úřad MČ Praha 13 nikdy neobdržel, nezaznamenal ani žádné stížnosti školské rady, ve které působí zástupci rodičů. Vzhledem k medializaci případu a poškození dobrého jména školy a jejího ředitele jsem jako starosta považoval za svou povinnost vyjádřit panu řediteli Petrnouškovi plnou důvěru vedení městské části. Základní škola Kuncova je ze strany rodičů dlouhodobě hodnocena velmi pozitivně. Pana Petrnouška znám jako velmi slušného a rozumného člověka, kvalitního a zkušeného pedagoga a zodpovědného ředitele. Sexuální výchovou se zabývá dlouhá léta, hodně v tomto oboru publikuje, pravidelně pořádá osvětové akce proti šíření viru HIV a má podporu řady odborníků. V tomto smyslu jsem napsal také dopis panu ministrovi školství, ve kterém jsem vyjádřil naději, že celá záležitost bude objektivně a nestranně posouzena Českou školní inspekcí, která je jako jediná v této věci kompetentní. Jsem rád, že jsem ve své podpoře řediteli Petrnouškovi nezůstal osamocen. Obdržel jsem množství e-mailů a dopisů od rodičů, členů pedagogického sboru i žáků, kteří mu také vyjádřili svou podporu. Naopak jsem nedostal ani jediný dopis, který by kritizoval pana ředitele a jeho způsob výuky. Od samého počátku jde o názorový střet ve složité otázce pojetí sexuální výchovy. Ten by měli řešit především odborníci – pedagogové, psychologové, sexuologové, a nikoli politici. Česká školní inspekce již na příkaz ministra školství Základní školu Kuncova navštívila a výuku prověřovala. Postupovala korektně a profesionálně a z jednání na závěr kontroly máme celkem dobrý pocit. Musíme však vyčkat na závěrečnou zprávu inspekce, která zatím ještě není k dispozici. Jsem však přesvědčen, že Základní škola Kuncova patří mezi dobré školy s vysokou úrovní výuky a kvalitním vedením a mohu ji jen doporučit. Rád bych vám závěrem popřál příjemné prožití vánočních svátků a do příštího roku hlavně zdraví, sílu a dobré vztahy. Starosta
Prahy 13
Ředitele Petrnouška se v kauze sexuální výchovy zastali učitelé, žáci i rodiče novinky.cz | 21.11.2011 |
Rubrika: Věda a školy | Strana: 0 | Autor: Jakub Svoboda pondělí
21. listopadu 2011, 9:51
Ředitel se stal
terčem útoku ministra školství Josefa Dobeše (VV) poté, co ho jedna z
učitelek,
francouzštinářka Arjana Shameti, ostře kritizovala v pořadu České
televize za
způsob sexuální výchovy na ZŠ Kuncova v Praze 13.
Ředitel pak učitelce, které mj. vadí, že se
děti seznamují s kondomy, baví se o menstruaci, sexu nebo masturbaci,
nabídl
rozvázání pracovního poměru dohodou. Toho se chytil Dobeš, který se bez
pohovoru s Petrnouškem a bez vyslechnutí jeho argumentů za
francouzštinářku
jednoznačně postavil a označil ji za „ombudsmana dětí“. Do ZŠ Kuncova
navíc
poslal školní inspekci.
Petrnouškovi, který učí osmáky a deváťáky
sexuální výchovu již sedmnáct let a je autorem jedné části příručky o
sexu,
kterou ministerstvo stáhlo, ale vyjádřil podporu zřizovatel školy –
městská
část Praha Podporu mu vyjádřilo i přes
200 bývalých žáků
„Hodiny
sexuální výchovy byly pro nás
přínosné
a nikdy jsme neměli problém s průběhem hodiny. Pan ředitel
nás nikdy do ničeho
nenutil a hodiny byly dobrovolné. Proto nechápeme
negativní ohlasy a lži, které
putují v médiích. Mrzí nás, že se
vede tolik sporů a diskuzí na toto téma, ale
nás žáků se nikdo na názor nezeptá,“
stojí v dopise více než 200 bývalých
žáků
starostovi Prahy 13 Davidu Vodrážkovi (ODS).
„Od paní učitelky nebylo korektní před
televizními diváky poškodit nepravdivými informacemi pověst školy, ale
hlavně
pověst pana ředitele Pavla Petrnouška,“ stojí pak například v petici
učitelů.
Městská část Praha 13 obdržela také mnoho
dopisů od jednotlivců. „Přišla nám řada dopisů a emailů od jednotlivých
rodičů,
žáků, učitelů i odborníků, kteří vyjádřili podporu řediteli školy,“
sdělil
Právu mluvčí radnice Samuel Truschka. Jak uvedl, Vodrážka odeslal
předminulý
týden Dobešovi dopis, ve kterém mu sdělil, že ZŠ Kuncova je velmi dobře
hodnocena a ředitel Petrnoušek má plnou důvěru vedení městské části.
„Starosta současně vyjádřil naději, že celá
záležitost bude objektivně a nestranně posouzena Českou školní
inspekcí, která
je v této věci kompetentní,“ dodal Truschka. Kurzy sexuální výchovy se
souhlasem rodičů
Kurzů sexuální výchovy na ZŠ Kuncova se může
zúčastnit pouze žák, jehož rodiče podpisem stvrdili souhlas s účastí
jejich
dítěte na těchto kurzech. Kromě sexuálního života jsou žáci osmých a
devátých
tříd poučováni i o mezilidských vztazích, významu rodiny nebo rizicích
pohlavních chorob či užívání drog. Bližší informace o těchto kurzech
jsou na
webu školy.
Letos v září koloval mezi novináři materiál o
odstranění sporných témat ze sexuální výchovy, ministerstvo školství
ale
popřelo, že by podobné změny plánovalo. Proti sexuální výchově na
školách v
minulosti protestovali mimo jiné členové iniciativy D.O.S.T., jejímž
předsedou
je nynější Dobešův poradce Ladislav Bátora. http://www.novinky.cz/veda-skoly/25095...ovy-zastali-ucitele-zaci-i-rodice.html
Jak jsem přednášel sexuální výchovu14. 11. 2011 17:55, autor: Vladimír Kučera Do ošidných zátočin a vírů sexuální výchovy se vrhl ministr školství Josef Dobeš. Postavil se jednoznačně za učitelku francouzštiny Arjanu Shameti. Ta v televizi velmi tvrdě až nevybíravě kritizovala ředitele školy, na které působí, Pavla Petrnouška, za to, jak učí sexuální výchovu. Připadalo jí nejspíš, že poněkud necudně. Sexuální výchova je záležitost zapeklitá. Zažil jsem to na vlastní kůži. Do konce roku 1989 jsem pracoval v Ústavu zdravotní výchovy. Nevím, zda to patřilo do mé pracovní náplně, ale jednou jsem byl vyzván, abych debatoval o této intimní záležitosti s žáky osmých a devátých tříd základní školy kdesi na Jižním Městě. Rozkaz je rozkaz. Šel jsem. S vědomím, že v sexuologii jsem teoreticky vybaven pouze hospodskými debatami a četbou lechtivých příběhů a prakticky že rozhodně nezaostávám. Vyzval jsem žáky, aby mi napsali svoje dotazy anonymně na papírky. Paní Shameti by byla nejspíš poněkud zaskočena tím, co obsahovaly. Velmi půvabná byla například otázka: "Jak si mám koupit pršiplášť na svého Old Shatterhanda?" Pobavil mě dotaz, který si očividně dělal z tématu legraci anebo byl zasažen velmi tmářskou sexuální výchovou: "Když si ho honím více než třikrát denně, budu mít chlupy na dlaních?!" A hodně smutný papírek (abyste si nemysleli, že sexuální výchova v tom konci sedmdesátých let minulého století byla jenom nějaká prča): "Co mám dělat, když táta mlátí mámu?" Nevím, jak by pan ministr Josef Dobeš ohodnotil moje odpovědi. Obávám se, že by na mě vypustil inspektorskou smečku jako teď na pana ředitele Petrnouška. Samozřejmě s tím, že by ho stejně jako v tomto případě nezajímaly nejen okolnosti, ale ani to, jak ti kluci myslí, co ví, jak mluví. Paní Shameti a pan Dobeš asi nikdy neslyšeli debatu pubertálních kluků či holek. Nejspíš by byli překvapeni, "o čem řeč se vede". A snad by vylezli ze svých předpojatých ulit. I když o tom pochybuji. Jejich chování svědčí o tom, že vcítění se do atmosféry, v níž žijí a zejména komunikují dnešní těsně "předobčankoví" a chvíli "poobčankoví" lidé, je jim zcela cizí. Je to o to smutnější, že jedna je pedagožka a druhý všech našich pedagogů futrál. Nezarazí-li ministra školství skutečnost, že se za ředitele Petrnouška postavila drtivá část pedagogů a žáků školy, můžeme najít jediné vysvětlení. Je přesvědčen, že jsou tamní učitelé zvrhlí libertini a jejich svěřenci jimi zkažená čeládka všelijakých budoucích markýzů de Sade a jejich Julliet. Zatímco pravdu má jenom autenticky ctnostná a tradicionalistická učitelka madame Shameti. Je ovšem poněkud scestné, když se Dobeš, vyznavač zásadních a nesporných práv rodiny a rodičů, staví proti rodičovskému přání a vůli. Všichni totiž podepsali, že s kursem sexuální výchovy v podání ředitele Petrnouška souhlasí. Navíc každé dítě, jehož stud a duši by tyto metody nějak citově zasahovaly, může z kursu bez problémů odejít. Možná se těm kolem ministra školství, kteří si říkají konzervativci, nezdají způsoby současné sexuální výchovy, ale podle posledních průzkumů se jeví, že mladí lidé nyní začínají s pohlavním stykem později než jejich rodiče a většina z nich myslí na antikoncepci. Počet umělých potratů za posledních 20 let klesl o 75 %. Nezletilých těhotných máme třikrát méně než v USA. Nevím, jak pro koho, ale pro mne to je dobrá zpráva. Byť připouštím: v mnohém se přikláním k tradicím a relativizace hodnot v současnosti mě poněkud trápí. (Jak je ovšem vidět, v sexu tomu tak není.) Ale zásadně odmítám ony zpěvy starých zbrojnošů: "Za mých mladých let tomu tak nebylo!" Bylo. A možná horší. A to jsme žádnou sexuální výchovu neměli. Ba na podobné lumpárny vzpomínali i ti starší, kteří ještě chodili na náboženství. Sahali oni i vy, "pozdější" pánové, v pubertálním věku holkám na prsa, a vy dámy jste se tomu chichotaly, a které se "nemakalo", ta záviděla. Kluci si na špičky bot připevňovali zrcátka a nahlíželi tak dívkám pod sukně, zatímco ty proto nosily lepší kalhotky. Něžnému pohlaví do svědomí vnikat nebudu, jsem slušně vychovaný, ale chlapi, vy jste fakt neonanovali? A dokonce někdy v partě? Pokud teď někdo z vás, muži (ale i ženy), řekne, že ne, "To Nikdy!", odpovídám mu slovy Sigmunda Freuda: "Potom onanujete dodnes!" Josef Dobeš a Arjana Shameti budou ovšem nejspíš naprosté výjimky. Kdepak oni a samohana! Sexuální expert Josef Dobeš a exaltovaná křesťanka Za ředitele, jehož učitelka Arjana Shameti kritizovala za sexuální výuku, se postavila celá škola. Sama učitelka se upíná k Ježíši Kristovi. Věda a vzdělávání Martin Rychlík | 13.11.2011 - 12:05 Sexuální výchova se stala velkým mediálním tématem ministra Josefa Dobeše. Hned po nástupu jej třeba týdeník Refex vyobrazil takto. Dbá Dobeš o naši morálku? Kolem české vlády se míhají pindíky i umělé penisy. Premiér Petr Nečas (ODS) v deníku Právo popisoval, jak mu ministři Vít Bárta (VV) a Miroslav Kalousek (TOP 09) ve sporu o stravenky připomínali „malé kluky, kteří si poměřují pindíky“. Problém s umělým pyjem – řečeno obrazně – aktuálně řeší i ministr školství Josef Dobeš (VV), jehož před týdnem pobouřilo navlékání prezervativu na vibrátor a sexuální výchova na pražské ZŠ Kuncova. Informovala jej o tom učitelka francouzštiny Arjana Shameti, jež v České televizi veřejně pranýřovala ředitele Pavla Petrnouška za „nechutnou“ výuku o sexu. Ministr Dobeš se paní Shameti, která má albánské předky a tři potomky, ihned zastal. „Pan ředitel (Petrnoušek) nehájí a nechrání děti své školy, nýbrž svůj vlastní byznys. Vrcholem totality jeho uvažování je nucení k ukončení pracovního poměru velmi kvalitní učitelky, která projevila svůj názor a chrání děti,“ vysvětlil Dobeš, jenž francouzštinářku označil za „ombudsmanku dětí“, protože upozornila na dětem nepříjemné diskuze o onanii, měsíčcích či antikoncepci. A na ředitele povolal Českou školní inspekci (ČŠI). Výborně! Takovou reakci možná ministr čekal za svůj osvícený zásah, že brání demokratické principy a nebohé kritičky i před zlými řediteli. Vždyť co může být ohavnějšího, než kupčení a byznys s rodící se dětskou sexualitou? Jediná proti všem zhýralcům?Jak už to ale za více než rok Dobešovy služby bývá, pravda bude o kus vedle. Server iDnes.cz přinesl v neděli ze ZŠ Kuncova rozsáhlou reportáž, aby zmapoval, jak se věc má. A dojmy jsou úplně rozdílné. Zřejmě jedinou dámou, jež byla „úchylnostmi“ pana ředitele zasažena, je sama učitelka Shameti. Ředitele se zastali žáci, rodiče, učitelé i zřizovatel školy. Před časem MŠMT zcenzurovalo učebici rodinné výchovy. Vadil v ní úchyl a navlékání kondomu. Petrnoušek už sedmnáct let učí osmáky a deváťáky sexuální výchovu. Kurzy jsou nepovinné; přihlásit děti musí rodiče a vyjádřit souhlas. Zprvu jsou kluci i holky odděleni, aby se nestyděli. „Každý na kurzu vystupuje dobrovolně, má právo na věc nereagovat, do diskuze se nezapojit. V případě, že je mu to nepříjemné, může i odejít,“ říká ředitel, jehož očividně mrzí, že ministr vůbec nechtěl slyšet jeho verzi. Za ohavný byznys si vydělá asi 20 tisíc korun ročně, dodává PaeDr. Petrnoušek, když ukazuje svůj živnostenský list. „Nelíbí se nám, co paní učitelka o řediteli v médiích řekla. Je to lež a ve skutečnosti je to všechno jinak, než jak to vypadá. Výuka probíhala zdaleka jinak, než jak to bylo řečeno. Nezdá se mi to fér,“ míní Roman Ráž, který je jedním ze 300 bývalých žáků, jež podepsali i petici na podporu ředitele. Podpořil jej i starosta městské části Praha 13. Pozoruhodnější je osoba Arjany Shameti. V reportáži přiznala, že kritizovanou výuku nikdy neviděla, zná ji jen z osnov na webu a údajně i od tří dívek, které si jí stěžovaly. „Nesnáším nespravedlnost, pomluvy a lži. Pan Dobeš nazval paní Shameti ombudsmankou dětí... Jestli je tu někdo ombudsmanem, je to pan ředitel, ne ona. Neznám dítě, které by mělo paní učitelku rádo, naopak neznám dítě, které by nemělo rádo pana ředitele,“ říká k situaci češtinářka Marie Franicová, autorka protestního dopisu na magistrát. Příběh věřící učitelky z AlbánieČESKÁ POZICE se chtěla o osobnosti paní Arjany Shameti dozvědět více, přičemž narazila na její archivní článek z křesťanského časopisu Brána (1/2010). Představuje v něm svůj příběh a okolnosti svého „prozření“ a ujasnění si Boha. „Vždycky užasnu nad skutečností, že o mně v nebi věděli dříve, než jsem se narodila,“ začíná dvoustránkový článek, jehož autorkou je Arjana, vyobrazená i na fotografii, takže autorská záměna není možná. Učitelka Shameti: Do týdne uvěřil můj syn Petr, sestra Donika, další syn Daniel a moje neteř. Zázrak!V textu se rozepisuje o svém niterném vztahu k Bohu a rodině. Jejím otcem byl albánský student, jenž se v Československu šíleně zamiloval: „Tatínek přinesl do Čech horké slunce jižní Albánie se vším všudy.“ Když vyrostla, chodila na večírky, zamilovala se a vdala. Když potřetí otěhotněla, měla jít ze zdravotních důvodů na potrat. Odmítla a narodil se jí Ondra – „duchem vybojovaný“. Tehdy zatoužila po Bohu. Mladá učitelka ze školky, veselá Janička, na Arjanu „vysypala svědectví“, jak ji Pán Ježíš spasil. „Nahlas jsem vyslovila svou první modlitbu ke spasení a v ten okamžik jsem bezpečně věděla, že se přihodilo něco velkého, že jsem překročila hranice do království nebeského a jsem definitivně pod mocí a ochranou pána Ježíše Krista,“ napsala loni učitelka Arjana Shameti. A v posledním odstavci exaltovaně píše: „Do týdne uvěřil můj nejstarší syn Petr, moje sestra Donika a později prostřední syn Daniel a moje neteř Nicole. Zázrak!“ Uvěřily už slovu Ježíšovu i děti na ZŠ Kuncova? Není snad taková vyhrocená věrouka paní Shameti zásadnějším problémem, nežli Petrnouškovo ponaučení pro náctileté, aby se v těžké době nenakazili virem HIV? Ministr Dobeš už poněkolikáté „velkopansky“ zasáhl do záležitostí, které příslušejí odborníkům, nikoli jemu. Cenzura učebnice rodinné výchovy, o němž ČESKÁ POZICE psala, je týmž případem. Ať už je to jakkoliv, pedagogům ze ZŠ Kuncova by se hodila veřejná ministrova omluva. A také ministr s kritickým myšlením. Francouzštinářka proti všem. Jak žije škola bouřící kvůli sexuální výchově zpravy.iDNES.cz | 13.11.2011 |
Rubrika: Zprávy / Domácí | Strana: 0 | Autor: iDNES.cz, Martina Procházková Je všední den dopoledne.
Procházím
kolem ztichlých šaten k ředitelně. Na Základní škole Kuncova se
učí, nic nenasvědčuje tomu, že
by tu měla probíhat přísná inspekce nebo se tu odehrála velká mediální
přestřelka. Vítá mě Pavel
Petrnoušek, ředitel školy, který sedmnáct let učí
osmáky a deváťáky sexuální výchovu. Před několika dny za ni byl v
televizi
popotahován. Prý jsou jeho metody nevhodné, žáky vyvádí z míry a rodiče
o nich
neví. Kritizovala jej francouzštinářka Arjana Shameti, které vadí, že
děti
pracují s kondomy, svěřují se o první menstruaci, sexu nebo masturbaci. "Právě tu skončila
inspekce. Ale nemám z toho špatný pocit,
měli jsme vše v pořádku, ukázali jsme všechny potřebné dokumenty.
Uvidíme, jak
dopadne jejich hodnocení," prozradil
ředitel. Inspektory poslal do školy ministr
Josef Dobeš. Poté, co Arjanu Shameti na ministerstvu přijal, nabídl jí
plnou
podporu, včetně právní. Petrnoušek
neměl možnost s ministrem mluvit a říct mu svou verzi.
Obšírně proto vysvětluje metody, které v tolik
kritizovaných hodinách používá.
Nepovinné kurzy jsou tři, rodiče na ně musí žáka
přihlásit a podepsat souhlas.
Podrobnosti o kurzu visí na webových
stránkách školy. Kromě sexuálního
života
jsou žáci osmých a devátých tříd
poučeni i o vztazích, lásce, rodině, pohlavních
nemocech, způsobech ochrany, pohlavním
zneužívání či rizicích
užívání drog. "Každý kurz trvá
šest hodin, v tom prvním jsou dívky a
chlapci vždy oddělení, aby se neostýchali o svých prožitcích a o tématu
více
hovořit, aby se překonal první stud. Každý na kurzu vystupuje
dobrovolně, má
právo na věc nereagovat, do diskuze se nezapojit. V případě, že je mu
to hodně
nepříjemné, může i odejít," zdůraznil Petrnoušek. Žáci prý žádné přímé
otázky, na které by museli řediteli
odpovědět, nedostávají. Vše probíhá formou diskuze, hrou, v pracovních
skupinách, vyučující se snaží do průběhu těchto cvičení zasahovat jen
minimálně. "Samozřejmě se
bavíme i o menstruaci, sebeuspokojování. Ano,
máme model penisu a ukazuji, jak se navléká kondom. Ale probírají se
též drogy
a prevence před pohlavními onemocněními, rizika nezávazného sexu,
vztahová
tématika. Slova, která byla uvedena v médiích a věci, které mi paní
Shameti
vyčítá, jsou vytržená z kontextu a o realitě nevypovídají," hájí se
Petrnoušek. Model penisu starý
sedmnáct let Probíráme se
pomůckami, které ve svých kurzech používá. Lístky s
pozitivními a negativními vlastnostmi lidí pomáhají dětem
utvořit partnerské žebříčky, plakáty s nákresy mužských a ženských
pohlavních
orgánů znám z biologie. "Mám tu různé druhy
antikoncepce, bavíme se o jejích
pozitivech a negativech. Jsou tu kondomy, pracovní listy s důležitými
pojmy
jako je necking, menstruace, HIV, AIDS," vytahuje veškeré pomůcky. Řada
přijde i na model penisu, jehož užití v hodinách francouzštinářka
kritizovala. "Ano, je to původně
vibrátor, starý 17 let. Když jsem žákům
vysvětloval, jak se kondom navléká, ptali se mě, proč nemáme nějaký
model a
jestli bychom si mohli nějaký pořídit. Z jejich iniciativy jsem
zakoupil
takový, aby odpovídal průměrným rozměrům a nikoho neděsil. Žáci se na
to
tenkrát ještě s kurzem na jiné škole složili z peněz ze sběru, koupit
jsem ho
šel pochopitelně já," vysvětluje. Když odcházím,
čekají mne na chodbě tři bývalí žáci školy. Přišli
dobrovolně, omluvili se i z vyučování. Den před tím přišli ředitele
před školu
podpořit desítky žáků s transparenty. Dnes jej chtějí povzbudit. Kampaň
kolem
kurzů je podle nich zbytečně štvavá a jednostranná. "Nelíbí se nám, co
paní učitelka o řediteli v médiích
řekla. Je to lež a ve skutečnosti je to všechno jinak, než jak to nyní
vypadá. Výuka probíhala zdaleka
jinak, než jak to bylo řečeno. Nezdá se mi to fér," míní Roman Ráž,
který
je jedním ze 300 bývalých žáků, jež podepsali i petici na podporu
ředitele. Jeho
vrstevnice s ním souhlasí, za kurz je prý
ráda a rozhodně se
nestyděla. "Nedělal nic špatného, co se
týká žáků. Spousta rodičů se o tom
s nimi doma vůbec nebaví. Jsem toho názoru, že
většina žáků je spokojená, že se
sexuální výchova řeší ve
škole a ne doma. Mělo by se o tom mluvit, protože žáci
se o tom dovídají jen z internetu a televize, a to
nestačí. Takhle si uvědomí
následky a rizika svého chování,"
míní bývalá žákyně ZŠ Kuncova
Denisa
Šugárová. "Pan
ředitel byl zbytečně haněn a napaden. Absolvovala jsem
všechny kurzy a nikdy žádný problém nebyl.
Všichni s tím byli spokojení a šli
tam dobrovolně. Model penisu a kondom snad nemohl nikoho urazit, to
znali
všichni dávno," dodala osmnáctiletá
Karolína Pácalová. V osnovách jsou
prasárny, míní francouzštinářka Stejně mluví i
učitelé, tedy všichni až na francouzštinářku. Čekám
na ni po hodině před třídou, zajímá mne její pohled na věc. "Tušila jsem
problém, když takto veřejně vystoupím, ale
už jsem to nemohla neudělat. Už dva roky cítím, že ta sexuální výchova
je
vadná, že to je nekontrolované a nekontrolovatelné, že to dělá za
zavřenými
dveřmi. Když ředitel dítěti řekne, že může odejít v momentě, kdy mu to
tu bude
nepříjemné, znamená to, že už automaticky počítá s tím, že tam bude
něco
nepříjemného," míní Shameti. Před dvěma lety se
jí prý svěřila dívka, že se na hodinách stydí a
cítí nepříjemně. "Děti vám spoustu věcí neřeknou, protože nemají
zpětnou
reflexi. Kluci z toho mají srandu, u holek je to ale trochu jiné, jsou
stydlivější. Jsem v kontaktu s třemi děvčaty, ty to poznamenalo,"
dodala. Shameti
míní, že sexuální výchova je
výsadou rodičů a že pokud se
učí na škole, měla by být obsahem etiky a biologie
a rodiče by měli přesně
vědět, co se v hodinách učí. Měli by mít
také právo si vybrat, kdo tuto problematiku
učí. "Tady si klidně dovolí ředitel ptát se na
otázky, kdy měla dívka
první menstruaci nebo ať vstane ten, kdo už měl sex.
Dětské ruce píší a
pojmenovávají vulgárním způsobem
genitálie. Je tak liberální... Navlékat
kondom
na vibrátor ve třinácti letech mi přijde
nechutné," dodává. Francouzštinářka
Arjana Shameti veřejně kritizovala způsob, jakým
škola vyučuje sexuální výchovu. Sama prý průběh
hodiny nikdy neviděla, zná ji jen z osnov na webu
a částečně z vyprávění dívek, které se jí měly svěřit. I když se
ředitel s
učitelkou o odchodu ze školy bavil a doporučil jí ho, Arjana Shameti se
ještě
nerozhodla. Netuší, co bude dál. Na škole se však cítí izolovaná. "Je
tu jediná učitelka, která se mnou normálně komunikuje, zbytek
přešel do
vykání," přiznává. "Ombudsmanem dětí je
ředitel, ne francouzštinářka" Učitelka "z druhé
strany barikády" to potvrzuje, i když
napjatá atmosféra ve sboru podle ní opadla. "Paní Shameti je naprosto
osamocena. Nejhorší ale na tom je, že si žádnou chybu nepřipouští a
chová se,
jako by se naprosto nic nestalo. Nechápe nás," míní češtinářka Marie
Franicová. Za celý sbor napsala
dopis zřizovateli
školy, radnici Prahy 13, v němž se ředitele zastává.
"Nesnáším
nespravedlnost, pomluvy a lži. Pan Dobeš nazval paní Shameti
ombudsmankou
dětí... Jestli je tu někdo ombudsmanem, je to pan ředitel, ne ona.
Neznám dítě,
které by mělo paní učitelku rádo, naopak neznám dítě, které by nemělo
rádo pana
ředitele. Vůbec nechápu, proč k tomu došlo, co si od toho slibuje. Paní
učitelka použila pár slov vytržených z kontextu, které nyní ovlivňují
celý
národ," míní Franicová. Stejně jako ředitel
i Franicová tvrdí, že za celou dobu, co se na
škole sexuální výchova učí, si nikdo na metody nebo způsob výuky
nestěžoval.
"Jen tři děti se sexuální výchovy a prevence za 15 let na ZŠ Kuncova
neúčastnily. Dvakrát to bylo kvůli náboženskému přesvědčení," dodal
ředitel. Francouzštinářku
sám od sebe nevyhodí, spíše prý
doufá, že zváží
následky svého vystoupení a důsledky pomluv a
odejde ze školy sama. Zároveň
však přiznal, že zvažuje trestní oznámení,
protože jej učitelka v pořadu
jmenovala, i když nebyl přítomen a nemohl se tak bránit. Arjana Shameti přiznala, že šla do televize z vlastní
iniciativy a
ředitel o jejím vystoupení dopředu nevěděl. "Byla to moje soukromá
aktivita. Už před dvěma lety jsem začala mít podezření, že všechno není
v
pořádku, a začala jsem hledat někoho, kdo by měl pro mě pochopení.
Nevím, co se
tam děje, co jim tam povídá, jestli se jich tam dotýká. Žáci mi
sdělili, že o
těchto věcech, o kterých se baví s ředitelem, by se styděli komunikovat
s
rodiči, a to mi přijde velice zvláštní," tvrdí Shameti. "Moje dítě
absolvovalo výchovu, ale kdybych měla v ruce ty
didaktické náměty, nikdy bych ho tam neposlala, je to prasárna. Synovi
sexuální
výchova nic nedala. Jediné, co mu zbylo, je vzpomínka na vibrátor,"
vede si
svou. Ředitel tvrdí opak, před lety prý přišla s tím, že syn byl z
kurzu
nadšený. Rodiče se ředitele
zastali Opačně mluví i
vzkazy a podpůrné dopisy, které přicházejí do pošty řediteli i
zřizovateli školy. A s Petrnouškem a jeho přístupem k dětem jsou
spokojeni i rodiče. "Mám
dvě dcery a celkově jsem spokojená s úrovní a
vedením
školy. Sexuální výchova byla podle
našeho názoru úplně v pořádku. Ředitele
známe z různých schůzek, setkání ke
koncepci školy a podobně, důvěřujeme
mu," zastala se ho matka dvou bývalých žákyň Irena
Ž. "Nevím, jak to dělá,
ale vzbuzuje v dětech důvěru a zajímá se
o každé dítě jako o osobnost. I s rodiči dobře komunikuje. Pokud jsme s
něčím
nesouhlasili nebo se šli na něco poptat, šlo to vždy řešit v klidu a
ředitel mi
na vše odpověděl, nikoho nezametl pod stůl. Vše, co
slíbí,
to dodrží a dělá i věci navíc. Má to nějakou úroveň," dodává. O osudu sexuální
výchovy na školách zřejmě rozhodne verdikt
inspektorů a to, jak se k celé věci postaví ministr školství Josef
Dobeš, který
od začátku sporu stojí na straně francouzštinářky. Zřizovatel školy,
radnice
Prahy 13, už postoj ministra školství kritizoval, a za Petrnouškem si
stojí. "Ministr školství se
veřejně postavil na jednu stranu sporu,
aniž by vyslechl argumenty druhé strany. Základní škola Kuncova je ze
strany
rodičů dlouhodobě hodnocena velmi pozitivně a ředitel Pavel Petrnoušek
má plnou
důvěru vedení městské části," vzkázal před časem starosta Prahy 13
David
Vodrážka. Na radnici mezi tím
došly dopisy a podpisy několika stovek lidí,
kteří se současného vedení školy a sexuální výchovy zastali. http://zpravy.idnes.cz/francouzstinark...omaci.aspx?c=A111112_100633_domaci_taj
T I
S K O V Ý S E R V I S Městská část Praha 13
4. 11. 2011 15:00 Městská část nemá právo rozhodovat o obsahu vyučování V souvislosti s mediálně frekventovanou zprávou o sporu mezi učitelkou a ředitelem Základní školy uncova v Praze 13 o sexuální výchově a zejména v souvislosti s výrokem ministra školství Josefa Dobeše, že se v této věci chce setkat se starostou Prahy 13, sděluji: Městská část, přestože je zřizovatelem základních škol na svém území, nemá právo zasahovat do výchovně-vzdělávacího procesu ve školách. Toto právo nemá ani starosta nebo úřad městské části, který v případě doručení konkrétní stížnosti na vyučování pouze uvědomí Českou školní inspekci a ta stížnost prověří. Nicméně v této záležitosti Úřad MČ Praha 13 žádnou stížnost neobdržel. Základní školy jsou samostatnými právnickými osobami a vyučování probíhá podle Rámcového vzdělávacího programu základního vzdělávání, na jehož základě škola zpracovala Školní vzdělávací program KUSTOD (Kuncova Stodůlky). ZŠ Kuncova je ze strany rodičů dlouhodobě hodnocena velmi pozitivně a ředitel Pavel Petrnoušek má důvěru vedení městské části. Nicméně kompetentní k prověření argumentů obou stran sporu a rozhodnutí celé záležitosti je jedině Česká školní inspekce. Samuel Truschka
ŽENA-IN
Hurá do první třídy Neumím, tady máš žolíka! Co mě překvapilo, bylo,
že žádný z rodičů nástup svého potomka do první třídy nijak
extrémně neprožíval. Hrdí byli všichni bez výjimky, ale že by se nějak
nervovali, to ne. „Není důvod mít nervy. Davídek se do školy těšil, a
tak to bylo fajn,“ řekla mi jedna maminka. Sice jsem na jeden příznak
nervozity narazila, ale to bylo jen u jednoho velmi stydlivého
prvňáčka. Ten se choulil k sukni své maminy a odmítal se i
vyfotit. Viditelně se mu ta nervozita spojila i se stydlivostí. To
už tu však byla paní učitelka a své nové
žáky si začala odvádět do třídy. Za mými
zady se několikrát ozvalo: „Pamatuješ si cestu?
Pamatuj si to! Od šaten rovně chodbou a pak po
schodech…“ Pokud nebyly maminky nervózní
doteď, tak si to začaly nyní vybírat i
s úroky. Už jen tak nečinně nestály před
školou. Už si odváděly svého potomka do
nové třídy, kde bude trávit velkou část
svého času. Svěří ho cizí ženě, jež ho bude
vyučovat vědomostem, které bude potřebovat k životu, a už
to nebude jejich malé děťátko. Už to bude
školák! Pak
už jsem však neudržela svou zvědavost já a pustila jsem
se na koberečku uprostřed třídy s dětmi do družného
rozhovoru. Udělala jsem si s nimi takový malý
průzkum kombinovaný s hlasováním
v parlamentu: „Tak děti, kdo z vás se opravdu
těšil na školu?“ Do vzduchu vystřelil houf
malých kmitajících se ruček. Paráda!
S těmi nebude mít během prvních pár
týdnů paní učitelka žádné problémy.
„A kdo z vás se už umí třeba podepsat?“
Až mě překvapilo, kolik nadšených ruček se opět objevilo
ve vzduchu. Paní učitelka jen pokrčila rameny a konstatovala
něco o zbytečně vyhozených penězích za razítka se
jmény. „Další zajímavostí je, že
jsme vstoupili do 25. roku existence školy. Takže jsme první sídlištní
školou tohoto typu v Praze 13. Škola byla otevřena roku Ve
škole se teď taky nově zavádí karta žolíka,
kterou bude moci žák použít jednou za
měsíc, když není připraven na hodinu, a učitel to
pak musí respektovat a nesmí žáka zkoušet
ústně. Nevztahuje se to však na písemné
zkoušení. Žolíky se také nedají
střádat nepoužíváním. Je to zkrátka
jednorázové použití na každý měsíc.
Buď žák svého práva využije, nebo ne. Byl to
nápad žákovského parlamentu. Znáte také ZŠ Kuncova? Byla jste třeba její žákyní? A co říkáte na nový RVP? Líbí se vám nápad s žolíky?
autor: Eleonor Tošnerová
|
Dorazila jsem před základní školu Kuncova, kde se už před
vchodem nervózně houfovali rodiče se svými prvňáčky. Každá ratolest
měla na zádech novou aktovku, která byla pomalu větší než oni. Na
otázku, co si do aktovky zabalil, mi jeden prvňáček s úsměvem na
rtech odpověděl: „Nic!“ Usoudila jsem tedy, že aktovky mají dnes
dětičky spíše pro image než pro nějaký praktický účel.
Někteří v rukou nadšeně svírali obrovské kornouty plné
sladkostí. Jen marně jsem vzpomínala, zda i já jsem měla nějaký
kornoutek, aspoň maličkatý. Neměla! Ale zase jsem patřila k těm
vzorným holčičkám, co nesou paní učitelce kytku. Takových tam dnes bylo
taky spousta a dokonce jsem zahlédla i nějaké mladé nadějné pány
s krásnými pugéty.
Ve třídě na děti čekala spousta dárečků. Od školy, od
magistrátu i od České policie. Spousta pastelek, vodovky, omalovánky a
dokonce i volňásek do Zoologické zahrady. Z toho měly děcka asi
největší radost. Aspoň podle radostných výkřiků, které se po třídě
roznesly. Následně dětem paní učitelka přidělila zvířátka, podle
kterých se budou identifikovat na sešitech, než se naučí číst. Takže
najednou z Janičky, Lukáše a Dominika byli opička, tygřík a
delfínek.
Ale
největší nadšení u dětí nastalo
teprve tehdy, když jsem se jich začala vyptávat, co si nabalily
první den do školy. Nepřekřikovaly se, slušně
zvedaly ruce a na vyvolání mi hlásily:
„Penál, bačkůrky a svačinku.“ „Já tam
mám jen pití a bačkůrky.“ „Já tam
mám plně vybavený penál. Mám v něm
pravítko, tužku, gumu a fixky!“ „Prosím,
já mám v aktovce i pláštěnku.“
Někteří byli trošičku zapomnětliví, a tak se
museli pro jistotu do aktovky podívat, aby nic nevynechali, ale
tak jsem měla aspoň možnost nahlédnout do tajuplného
světa školní brašny školáka ve 21.
století.
Následně jsem po milém rozhovoru a srdečném rozloučení
s dětmi vyrazila za panem ředitelem, abych si nějaké zajímavé
informace vyslechla i od něj. Ten mi hrdě oznámil, že viditelně asi
překonali demografický problém a v první třídě teď přivítali 46
dětí, což je nejvíc za posledních 12 let. Nebo to taky znamená, že tato
ZŠ je velmi dobrá, protože jen 14 dětí je ze Stodůlek, kde se škola
nachází. Ostatní děti se do školy přihlásily z ostatních okolních
částí Prahy a dokonce k nim chodí i děti z Rudné a podobně.
Navíc
se v prvních a šestých třídách
začíná učit podle vlastních osnov školy.
Tedy státní studijní program padá.
„Náš studijní program se jmenuje KUSTOD, což
znamená průvodce. Tím jsme chtěli symbolicky
poukázat na to, že učitel provádí děti životem
školním – pedagogickým, ale i
životním – sociálním. A zároveň je to
zkratka KUncovy STODůlky.“