|
Arcidiecézní charita Praha, Londýnská 44, Praha 2, 120 00, tel.: 224 246 519, 224 246 573, fax: 222 522 352,
www.charita-adopce.cz,
e-mail: praha@charita-adopce.cz www.charita-adopce.cz, www.adopcenadalku.cz, e-mail: adopce@charita-adopce.cz
Profil dítěte
Variabilní symbol:
23378 Křestní jméno: Vijayalaxmi Příjmení: Hadapatha Pohlaví dítěte: dívka Číslo dítěte: 707 Zdravotní stav: dobré Datum narození: 20.5.2001 Náboženství: hinduistické Bydliště: Badami Škola: Vidya Jyothi Hr. Pry School, Jyothhinagar Stupeň/třída: 5. Oblíbený předmět: místní jazyk kannada Práce, které dítě vykonává doma: utírání prachu
Rodina: Otec:
Jméno:
Linga Basu Zaměstnání: námezdní dělník Zdravotní stav: dobré Matka: Jméno: Mallamma Zaměstnání: v domácnosti Zdravotní stav: dobré Sourozenci: sourozenec Vishwanth, chlapec, 5 let, 1. Dítě bydlí s: rodiči
Více informací o dítěti: Rádo by se stalo: doktorkou Prospěch: průměrný Koníčky: zpěv
Krátký popis dítěte: Vijaylaxmi je průměrná studentka, která ráda čte a účastní se školních aktivit. Se svými spolužáky vychází dobře.
Více informací o rodině:
Vlastní rodina
dům?: ano Domácí zvířata: pes a kočka Informace o rodině: Tato rodina je čtyřčlenná a obživu zabezpečuje otec. Rodiče podporují děti ve studiu a dobře se o ně starají. Mají velmi srdečné vztahy se svými sousedy.
Adresa pro dopisování si s dítětem: Carmel Vikas Sociál Centre A. C. Provincial House - St. Ann 's Convent
Mangalore - KARNATAKA
Školní systém Školní systém tvoří:
> Školka pro děti od 4 do 6 let. Předškolní vzdělávání je v rámci projektu Adopce na dálku* podporováno jen ve výjimečných případech, především v chudých rodinách, které jsou závislé na příjmech obou rodičů nebo v rodinách bez otce a bez podpory širší rodiny. O děti, které zůstávají v pracovní době rodičů doma samy, se nemá kdo starat. > 10 tříd základní a střední školy pro děti od 6 - 16 let (všech 10 tříd je většinou v rámci jedné školy, proto ho ani zde nečleníme do dvou kategorií). Nižší stupeň (primary section) má 7 tříd; vyšší stupeň (označován jako higher primary nebo high school nebo také middle school) zahrnuje 8. - 10. třídu. Na konci desáté třídy skládají žáci souborné zkoušky a získávají certifikát o absolvování středního vzdělání (SSLC). > Všeobecné vzdělání pokračuje dvěma třídami přípravy na vyšší nebo vysokou školu, tzv. PUC (pre-university classes). PUC je ukončeno zkouškou, která je obdobou naší maturity. Absolvování PUC (tzn. 11. a 12. třídy) znamená pro studenta dokončené všeobecné střední vzdělání a velkou naději na osamostatnění se a získání dobrého zaměstnání. > Vyšší vzdělání. · Některé obory mohou studenti absolvovat po dokončení 10. třídy základní školy. Tyto učňovské obory jsou většinou 2-3leté, jsou označované jako vocational courses, student získává certifikát. · Některé učňovské obory a vyšší odborné školy studují žáci po ukončení PUC, tzn. 12.třídy. Jsou opět 2-3 leté, označované jako diploma courses - vyšší odborná škola, absolvent získává diplom. · Absolvent PUC může pokračovat na univerzitě, kde získá bakalářský titul (college) nebo dokonce magisterský titul (university). Pro děti z vesnických škol, kam chodí naše děti, je velmi obtížné dostat se na univerzitu. Úspěchem je vyučení se v praktickém oboru, který dítěti zajistí vyšší šanci na kvalifikované zaměstnání. Adoptivní rodič bude vždy předem informován, zda je jeho dítě připravené na další studium. Bude mít možnost pokračovat v podpoře, i když náklady na vyšší vzděláni o něco převyšují běžnou výši příspěvku na základní školní docházku (příspěvek je 6000,- Kč na rok). Poznámka: často se v důsledku nízké motivace ze strany rodičů posílat své děti do školy nebo v důsledku nekvality vzdělávacích institucí atd. stává, že děti školu už v průběhu prvního stupně základní školy opustí a zůstávají negramotné. Vláda i neziskové organizace se snaží tomuto stavu předejít zakládáním nejrůznějších vzdělávacích programů a technických či učňovských škol pro tyto děti. V tom případě neplatí žádná z výše uvedených kategorií a děti různého věku navštěvují technické školy s odlišnou délkou výuky (zpravidla od půl roku do 3 - 5 let). Osnovy na základních školách jsou téměř stejné jako v České republice. Známkování se ale liší. Děti za jednotlivé písemky, úkoly či zkoušení získávají bodové, resp. procentuální ohodnocení. V závěru nedostávají vysvědčení v podobě tištěného certifikátu, je jim pouze oznámeno bodové ohodnocení z každého předmětu. Žáci musí v průběhu studia složit několik zkoušek hodnocených vždy stupni A až D: > první velká zkouška po čtvrté třídě (mnoho dětí z chudých rodin končí školu právě po vykonání této zkoušky) > postupové zkoušky na konci každého dalšího ročníku > zkouška po desáté třídě uzavírá základní stupeň vzdělání; žáci mohou skládat různé úrovně zkoušek, podle toho, jaké jsou jejich studijní ambice v budoucnosti > zkouška po dvanácté třídě je obdobou naší maturity; uzavírá střední školu a je podmínkou pro přijetí na vyšší školy Lidé, kteří neumí číst a psát: · nemotivují své děti ke studiu, takže většina z nich ukončí školní docházku během 2.- 4. třídy ZŠ · mají nízké sebevědomí a nejsou rovnocenným partnerem ostatním vrstvám společnosti · jsou snadno manipulovatelní, např. při volbách · často podepíšou otiskem palce smlouvu, jejíž správnost nemohou zkontrolovat (např. si od lichváře · půjčí 500 rupií a podepíší 5.000 rupií, které pak splácí formou téměř nevolnické práce · neumí hájit své zájmy a často přistoupí na velmi nevýhodné podmínky (např. vysoký úrok při půjčkách) Jídlo Pro jihoindickou kuchyni je typická rýže (vařená, dušená, smažená, drcená na mouku, placky, slaná, sladká, kořeněná) a rýžové placky (menší idli a velké dosa), dále obilné placky (čapati a roti) a husté kořeněné omáčky tzv. kari (hlavně luštěninové a zeleninové, příp. s rybou, kuřecím masem aj.). Běžná strava chudých vesničanů není moc pestrá, typické je používání množství koření (hlavně chili). V přímořských oblastech (Honavar, Mangalore) jedí lidé často také ryby. Jinak se jí maso jen při zvláštních příležitostech, hinduisté většinou maso nejedí (alespoň ne vepřové a hovězí), nejvyšší kasta brahmanů se straní veškerého masa i vajec. Jídlo mají děti třikrát denně: snídaně - ráno doma před odchodem do školy, kolem 8. hodiny; obvykle nějaké placky, rýži nebo chléb, v těch nejchudších rodinách bývá k snídani pouze čaj nebo káva , připraveno na indický způsob (tj. vařeno rovnou s mlékem a cukrem) oběd - hlavní jídlo - ve státních Školách dostávají děti oběd zdarma (často placky roti, rýže, luštěninové nebo zeleninové kari), do soukromých škol si děti musejí jídlo přinášet a jedí pak společně o polední přestávce (většinou 12:45 -13:30) přímo ve třídách nebo na chodbách škol, děti, které bydlí blízko od školy, chodí většinou na oběd domů. Pro děti z chudých rodin bývá oběd, který dostanou ve škole, hlavní a jedinou hodnotnou denní stravou - je to součástí vládního programu podpory nejchudších rodin a vzdělání; v některých rodinách to zvyšuje motivaci posílat vůbec děti do školy večeře - večer bývá jedinou denní dobou, kdy je rodina spolu a schází se ke společnému jídlu, kolem 20.hodiny. Rodiče obvykle odcházejí za prací brzy ráno a v případě, že ten den práci najdou, vracejí se až večer se setměním (mezi 19 - 20 h); děti bývají doma dříve, už v 17 nebo 18 h, připravují se do školy, pomáhají doma nebo si hrají. Hlavními jídly jsou opět placky a rýže. Nejsou zde jídla typická pro některou denní dobu. Lidé jedí to, co mají. I v nejchudších rodinách je prioritou sehnat dost jídla pro děti, proto ani děti z těch nejchudších rodin vyloženě nehladoví a vždy dostanou alespoň jedno jídlo denně. Problémem však bývá jednostranná výživa (hlavně rýže) a nedostatek některých důležitých minerálů a vitamínů, které pak mají za následek podvýživu, poruchy vývoje, narušený imunitní systém, nemoci. Chudí lidé žijí většinou „z ruky do úst", nemají doma žádné peníze a za svou denní mzdu večer nakoupí v prvé řadě jídlo pro své děti, v horším případě koupí jídlo na dluh. Během svátků bývá jinak poměrně jednotvárná strava ozvláštněna tradičními sladkostmi (laddu, holige, karjekai, huggi a jinými většinou doma vyráběnými sladkostmi) Stejně jako jsou v západním světě největším svátkem v roce Vánoce, nejdůležitějším svátkem hinduistické Indie je Diwali. Slaví se na přelomu října a listopadu a trvá čtyři dny. Svátek symbolizuje návrat prince Rámy po mnoha letech ve vyhnanství, lid jej po tomto návratu vítal s lampami v rukou. Tradičně lidé zdobí okolí svého domu řadou svíček, pálí prskavky a ohňostroje (odtud název svátku "Svátek světel"). Světelnou výzdobou se rozzáří i chrámy, místa bohoslužeb. Lidé se oblékají slavnostně do radostných barevných odstínů, vždyť Svátek světel je oslavou prosperity a náklonnosti bohů. Průběh oslav doprovází speciální bohatý pokrm včetně sladkostí pro děti. INDIE KARNÁTAKA – MANGALORE
CENTRUM: CARMEL VICAS SOCIAL CENTRE
Carmel Vicas Social Centre (C.V.S.C.) provozují od roku 1986 řádové sestry karmelitánky z kongregace Apostolic Carmel (A.C.), vedoucí centra je sestra Carmel Rita. Spolupráce ADCH Praha s C.V.S.C. na programu Adopce na dálku® pokračuje již mnoho let. Nyní podporujeme ve spolupráci s tímto střediskem téměř 700 dětí a studentů. V roce 2009 byla zahájen podpora vzdělávání budoucích řádových sester - novicek. Do tohoto programu bylo zařazeno 10 dívek. Středisko působí v diecézi Mangalore, která patří k nejstarším katolickým diecézím v Indii, založena byla již roku 1886. Oblast je a vždy byla chudá a převážně zemědělská. Obyvatelstvo je z větší části hinduistické, zhruba 9 % tvoří křesťané. Ve státě Karnátaka (celkem přes 50 mil. obyv., hl. m. Bangalore) lidé mluví většinou jazykem Kannada, dále kmenovými jazyky Konkani, Tulu a Malayalam, úředním jazykem je jako v celé Indii hindština a angličtina.
Samotné Mangalore, město s populací téměř půl miliónu, působí velice vyspěle; v centru ani v okrajových částech nenajdete téměř žádné slumy či žebrající děti. Výhodná poloha u západního pobřeží činí z Mangalore důležitý dopravní uzel při vývozu indické kávy a kešu oříšků. Jediné, čím se Mangalore na první pohled liší od evropských měst, je dobytek a divocí psi, kteří se volně pohybují kolem silnic a často i na vozovce mezi auty. V protikladu k relativní prosperitě města stojí chudoba nejnižších kast. Desetitisíce lidí žijících na vesnicích a ještě častěji v roztroušených samotách se potýkají s existenčními problémy, nedostatkem potravin, nedostupností pracovních příležitostí. Lidé žijí v extrémní chudobě, chybí voda, elektřina, příbytky jsou v dezolátním stavu, hygiena žádná... Obrovská chudoba je způsobena především nízkou kvalifikací místních obyvatel a jejich negramotností. Většina sponzorovaných dětí v tomto středisku jsou hinduisté a pochází z oblasti Jyothinagar. Je to přistěhovalecká kolonie vzdálená asi 12 kilometrů od města Mangalore. V současnosti zde žije více než 600 rodin, většina z nich sem přišla z vnitrozemí Karnátaky za prací, z oblastí, kde jedinou obživou je nejisté, na monzunových deštích závislé zemědělství. Přestěhovali se sem v naději, že v blízkosti relativně bohatého a rozrůstajícího se přístavního průmyslového města najdou obživu. Práci většinou našli, ale jen nekvalifikovanou a velmi špatně placenou, pro své rodiny postavili provizorní příbytky. Aby stany, ve kterých dělnici a jejich rodiny přebývali, zmizely z ulic Mangalore, vyčlenila pro ně vláda asi 5 akrů státni půdy v nedalekém Jyothinagaru, ze kterého se postupem času stal bezútěšný slum. V době, kdy zde začala C.V.S.C, působit, zde žilo zhruba 100 rodin, během let jejich počet mnohonásobně vzrostl a stále stoupá. Práce s těmito rodinami začala jako společný projekt sester karmelitánek a studentů mangalorské vyšší školy, kteří po první „studijní" návštěvě byli pohnuti ke snaze místním obyvatelům pomoci. Dvě nejurgentnější potřeby byly. gramotnost a úprava obydlí. C.V.S.C, začala shánět peníze, pomáhala získávat bankovní úvěry, penězi i vlastní prací přispívala řada studentů. Mnohé zdejší rodiny získaly novou naději a vzchopily se k činnosti. Výsledkem byla rekonstrukce mnoha chatrčí, výstavba nových domků, a celkové zlepšení životních podmínek ve slumu. Výstavbou nových toalet se výrazně zlepšily hygienické podmínky. Projekt je znám pod názvem Carmel Mathe Vasathi a dodnes patři vedle Adopce na dálku® ke stěžejním projektům tohoto centra. Problém negramotnosti místního obyvatelstva pomáhali řešit studenti z Mangalore - pořádali večerní kurzy čtení a psaní, ukazovali místním prospěšnost základního vzdělání. Nejprve kurzy navštěvovala místní mládež, přidalo se i několik negramotných dělníků. V roce 1989 zde byla za finanční pomoci UNESCO založena základní škola Vidya Jyothi Primary School („vzděláním ke světlu"). Učitelé pracují zároveň jako sociální pracovníci, navštěvují rodiny žáků, komunikují s rodiči, kteří jsou většinou zcela negramotní a mnohdy špatně chápou důležitost vzdělání. Škola byla zpočátku podporovaná také indickou vládou, po změně grantové politiky přešla hlavní úloha na soukromé dárce. Základní škola funguje již více než 15 let, po ukončení 12. třídy někteří žáci dokonce pokračují ve vyšším vzdělání v Mangalore. Záměrem Carmel Vicas Sociál Centre je dát mladým lidem ze slamu alespoň základní vzdělání. Věří, že tím jim v budoucnu umožní získat lepší práci a životní podmínky, a zlepší se tak život celé komunity v Jyothinagar a okolí. Vedle základní školy provozuje centrum také: ♦ alfabetizační kurzy pro dospělé, hlavně pro ženy (matky „adoptovaných" dětí) ♦ osvětové zdravotní přednášky a pobyty studentů, zaměřené zejména na prevenci nemocí jako AIDS, rakovina, tyfus a malárie ♦ permanentní zdravotní službu pro obyvatele přistěhovalecké kolonie ♦ kurzy šití, vyšívání aj. pro ženy za účelem získání možnosti výdělku ♦ v kolonii se rozšířilo poskytování sexuálních služeb a alkoholismus - C.V.S.C. spolupracuje na sociálních programech vedoucích k odstranění těchto problémů
Speciální Škola a internát Carmel Vidya Vikas Projekt školy pro postižené děti začaly sestry karmelitánky v roce 1999. Tehdy je do oblasti Bailhongal (okres/diecéze Belgaum) povolal biskup. Nejprve bylo identifikováno v 16 vesnicích na 1500 osob s postižením. Velká část byli mladší 18 let. Protože do té doby v širokém okolí neexistovala žádná škola pro postižené děti, a sestry měly navíc dlouholetou zkušenost s provozováním podobné instituce v Mangalore, bylo rozhodnuto založit také zde speciální školu. Byla pojmenována Carmel Vidya Vikas Speciál Education School. V letech 1999 - 2005 Škola sídlila v pronajatém domku, ubytování zde bylo možno poskytnout 50 dětem. V roce 2005 se škola přestěhovala do nové vhodnější budovy, postavené z pomoci donorů. Bylo nezbytně nutné zřídit také ubytovací kapacity, protože děti pocházely z mnoha vzdálených vesnic, a některé z nich kvůli svým postižením nebyly schopné převozu veřejnými dopravními prostředky. V současné době už internát stojí, ubytovány jsou zde všechny děti přijaté do programu "Adopce na dálku". Pro sestry je však nesmírně obtížné zajistit provoz školy a internátu, protože se jim nepodařilo získat žádnou podporu od státu, ani na platy učitelů a jídlo pro děti. Rodiče těchto dětí jsou většinou velmi chudí. Nemohou škole platit žádné peníze, mnozí z nich občas přinášejí vypěstované plodiny (rýži, obilí, zeleninu), aby alespoň nějak přispěli na své děti. To však na provoz speciální školy a péči o tyto děti zdaleka nestačí. Z příspěvku českých "adoptivních rodičů" bude vedle školních pomůcek, uniformy, stravy a ubytování dětí, přispěno také na platy učitelek a vychovatelek. ***** V této škole jsou děti s nejrůznějšími typy postižení, hlavně mentálně postižené, přičemž většina má kombinované postižení, vyskytují se i tělesná postižení a případy epilepsie, autismu, Downova syndromu apod. Všem dětem je věnována maximální péče, láska a kvalifikovaný přístup. Do školy pravidelně docházejí specialisté z nemocnice. Část učitelek a vychovatelek jsou řádové sestry, s dlouholetou praxí, vzdělané v oboru speciální pedagogika. Používají se zde některé léčebné a výukové metody podobné jako u nás. Učitelky procházejí speciálním tréninkem a dětem se věnují s plným nasazením. Vedle výuky základních znalostí (hygienické návyky, základy jemné motoriky, psaní, počítání, základy místního jazyka kannada a angličtiny aj.) mají děti i hodiny jógy, hudební a taneční výchovy. Část dětí do školy dochází z domova, většina zůstává přes týden na internátě. Sestry se snaží pravidelně pracoval i s rodiči dětí, pořádají pro ně společná setkání, na kterých můžou sdílet své problémy a obavy. V průběhu let jsou prý patrné výrazné pokroky ve vnímání rodičů a zlepšení jejich přístupu k postiženým dětem. Bývalo obvyklé, že se rodina o postižené dítě odmítla starat, že dítě odvrhli nebo i týrali. Pro absolventy speciálních škol indická vláda vyčlenila a dotuje vybraná pracovní místa. Mohou vykonávat jen práci velmi jednoduchou a stereotypní. Tyto děti vesměs nikdy nebudou zcela soběstačné, ale speciální Škola jim dává šanci uplatnit se ve společnosti dle svých možností a aspoň částečně se osamostatnit. |
